Vinohradské divadlo sáhlo po u nás zapomenutém ruském klasikovi Maximu Gorkém. Uvádí jeho hru nazvanou Děti slunce. Gorkij prý podle tvůrců z Vinohrad napsal na začátku dvacátého století hru o tom, že intelektuální vrstva společnosti neumí naslouchat ostatním. Proto upravili název hry směrem k dnešku - na Sluníčkáře.
Maxim Gorkij se pro své odmítání kapitalismu a revoluční poblouznění stal ikonou socialistického realismu. Tento dramatik, spisovatel a básník byl stálou součástí repertoáru divadel bývalého režimu, například Národní divadlo uvedlo Děti slunce v roce 1973. Po roce 1990 se ale po Gorkém slehla zem.
Na Vinohradech však tvrdí, že se na něj zapomnělo neprávem. „Gorkého odkaz vytvořil Stalin a jeho éra. Oni z něj udělali ikonu, která byla tak silná, že čistky v Sovětském svazu začaly až po jeho smrti, jsou tady dohady, že se ho Stalin svým způsobem tak bál, že ho nechal zavraždit,“ říká režisér inscenace Juraj Deák.
I dnešní intelektuálové jsou podle tvůrců z Vinohrad tak trochu zahledění do sebe a neumějí naslouchat. Ve hře je nekonečné filosofování a snění o budoucnosti lidstva a krásu posouvá mimo realitu běžného života. „Najednou jim utíká skutečný život, který se děje kolem, problémy, na které nahlížejí jen ze svého úhlu pohledu - a to je málo,“ doplnil režisér. A vede to k nevyhnutelnému střetu.
Děti Slunce napsal Gorkij v carském vězení, kde si odpykával trest za proklamaci po takzvané krvavé neděli 9. ledna 1905. Kritika ji považuje za nejvíce blízkou Čechovovi. Jak blízká je dnešní době, mohou diváci posoudit poprvé při premiéře v pátek 16. prosince.
