Praha - Pro básníka Karla Šiktance je vždy nejdůležitější jeho poslední kniha, která v jeho nitru dlouho žije a doznívá. Nepřipouští proto, že by básnická sbírka Nesmír, za kterou dnes převzal v rezidenci pražského primátora Cenu Jaroslava Seiferta pro rok 2011, byla vrcholem jeho tvorby. Šiktanc je prvním laureátem, jemuž byla tato prestižní literární cena udělena dvakrát. Poprvé ji za samizdatovou sbírku Srdce svého nejez získal v roce 1989. Tehdy ještě byla neoficiální. „Tenkrát jeden ze členů poroty, Václav Havel, ji navrhoval z vězení. Byl to fantastický závěr těch dvaceti let,“ zavzpomínal básník.
Své pocity při přebírání ceny popsal: „Radost velká, protože já jsem u Jaroslava Seiferta začínal s poezií. On mi otiskl první básničku, pak doporučil mou první knížku. Z těch cen je radost, ale nesmíte jimi žít, zvláště, když ještě píšete. Přece nemůžete psát s tím, že jste hrozně dobrý, to je nesmysl.“
„Je to výsostný básník, skutečně. Podle mne navazuje na halasovsko-holanovskou tradici práce se slovem, s jazykem, s řečí. Řeč personifikuje - je to ojedinělá básnická výpověď. Není nikdy spokojen se svými texty tak, aby se domníval, že opravdu dosáhl vrcholu. Ale stále se snaží hledat nové cesty a nové způsoby vyjádření,“ prohlásil porotce Michal Bauer.
Cenu Šiktancovi předal zakladatel Nadace Charty 77 František Janouch. Nadace uděluje ocenění každoročně od roku 1986. Šiktancovi byla zároveň předána peněžitá odměna 250.000 korun od generálního partnera finanční skupiny Pioneer Investments a litografie Málobraní od Emanuela Ranného.
Název knihy vyjadřuje podle Šiktance nesmiřitelnost s osudem i nesmírnost života, ačkoli je často krutá. „Všichni se od začátku ptáme na to, co tu děláme a jaké tu máme místo. Nikdo na to ještě nikdy nedokázal odpovědět a asi nedokáže. Něco z toho je obsaženo v touze nesmířit se s osudem, že prchne,“ poznamenal.
I on ve svých třiaosmdesáti letech se prý nechce s osudem smířit. Nesmír je proto podle něj název dvousečný. Básnickou sbírku pojmenoval podle stejnojmenné básně, v názvu chce vždy vyjádřit podstatu celé knihy. „Mám s tím dost trápení, protože jsem na to hodně háklivý. Věřím na to, že je to jakési zaklínadlo knihy,“ vysvětlil.
Za Nesmír si Šiktanc odnesl i cenu Nadace Český literární fond (NČLF) za rok 2010.
Karel Šiktanc patří k nejvýraznějším českým básníkům posledního půlstoletí. V letech sovětské okupace bylo jeho dílo vyřazeno z veřejných knihoven a jeho nové rukopisy mohly vycházet jen v samizdatu a exilu.
Po roce 1989 stál krátce v čele Obce spisovatelů. Působil i jako textař, scénárista, novinář a překladatel. Vytvořil vlastní nezaměnitelný styl, básnickou zkratku i vypravěčské gesto. Ke čtenářům se vrátil jako básník a nově se představil také jako autor pohádek, které postupně vyšly ve třech knižních svazcích.
Držiteli Seifertova ocenění jsou kromě jiných také Bohumil Hrabal, Ludvík Kundera, Václav Havel, Viktor Fischl či Ivan Martin Jirous. Loňský rok pak řady laureátů rozšířil spisovatel Jáchym Topol, kterého odborná porota ocenila za jeho román Chladnou zemí. Cílem ocenění, jež nese jméno jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta, je podpora české a slovenské literatury doma i v zahraničí. Vyhlašuje se každoročně 22. září v předvečer básníkových narozenin.
