Ilustrovaný plakát je víc než potištěný list papíru přilepený na zeď, dokládá obrazová publikace Svět v plakátech. Představuje poutače od Belle Époque do první poloviny minulého století jako formu výtvarného umění. Autorem knihy, která vyšla nedávno v českém překladu, je australský výtvarný publicista David Rymer.
Plakát kdysi představoval prakticky jedinou možnost reklamy. První poutače byly obvykle informativní a nápadné, aby přitáhly pozornost kolemjdoucích. „V době, kdy byla míra gramotnosti nízká a hromadné komunikační kanály omezené, nabídl pomíjivý plakát místo pro přímé spojení s komunitou,“ vysvětluje úvod knihy.
Umělecké plakáty se rozšířily především po roce 1796, kdy byla objevena technika litografie. Zlatý věk zažily plakáty na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Poutání na zboží nebo divadelní představení vytvářeli významní výtvarníci, a do propagace se tak promítaly umělecké směry jako kubismus, secese nebo expresionismus. Někdy dokonce byla výtvarná složka výraznější než samotné sdělení a lidé poznali až na druhý pohled, že jde o reklamu.
„Plakát velice rychle získal silnou pozici. Konaly se různé světové výstavy, už v devatenáctém století vycházely o plakátech knihy a katalogy a už tehdy se našli sběratelé, kteří plakáty sbírali, což ještě umocnilo jejich oblibu a rozšíření,“ popisuje odborný redaktor Filip Hladík z vydavatelského domu Euromedia.
Reklama od Muchy
Mezi významnými jmény spojenými s plakátovou tvorbou nechybí v publikaci ani Alfons Mucha. Český výtvarník se usadil ve Francii, kde si věhlas získal díky plakátu k divadelní hře se slavnou herečkou Sarah Bernhardtovou v hlavní roli. V knize Muchovo dílo zastupuje mimo jiné secesně zasněná litografie na titulní straně, původně ji český umělec publikoval v avantgardní revue La Plume. Do publikace se dostaly také plakáty, na nichž Muchovy jemné ženy obklopené ornamenty propagovaly pití koňaku nebo piva.
„Zajímavým počinem je třeba velice známý plakát Mariuse Rossillona. Na objednávku stvořil postavičku Michelinu, už v roce 1896 se mu tak povedlo vytvořit maskota, který je do dnešní doby funkční,“ upozorňuje Filip Hladík na dalšího výtvarníka plakátů uvedeného v publikaci.
Svět v plakátech zahrnuje vedle francouzských i italské, britské nebo švýcarské tvůrce. V převaze mužů zmiňuje autor také jednu ženu: americkou grafičku Ethel Reedovou.
