V dějinách rozhodují nejen šťastné či neblahé náhody, ale také to, čemu se říká úloha osobnosti v dějinách. Právě to chce připomenout svým nejnovějším dokumentem Olga Sommerová, která řadu portrétů výrazných osobností rozšířila o portrét Michaela Kocába. Snímek Michael Kocáb – rocker versus politik už v názvu odkazuje ke dvěma částem protagonistova života, které se někdy doplňují a někdy si možná protiřečí. Tuzemská kina dokument, na jehož výrobě se podílela i Česká televize, promítají od 10. listopadu.
„S prezidentskou kandidaturou jsem nepospíchal, musím napsat operu.“ Dokument proti sobě staví Kocába rockera a politika
Olga Sommerová jako dokumentaristka portrétovala zpěvačku Martu Kubišovou, divadelníka Jiřího Suchého, gymnastku Věru Čáslavskou či operní pěvkyni Soňu Červenou.
„Mojí ambicí je vytvořit atraktivní životopisný a tvůrčí portrét muže, pohybujícího se mezi hudbou a politikou, který nebyl dosud v tak komplexní míře prezentován,“ uvedla, proč s kamerou sledovala i život Michaela Kocába.
Můj život, její film
Ten podotýká, že se s Olgou Sommerovou dlouhá léta znají, což přiblížení se k osobním tématům usnadnilo. Na všem se ale přesto neshodli. Kocába podle jeho slov například mrzelo, že Sommerová z dokumentu vyhodila nakonec archivní záběry ze zakládání Občanského fóra, neobstály kvalitou. „Trochu jsme se dohodovali, jestli je to její film, nebo můj život,“ přiznává Kocáb. Nakonec ale uznal, že jde o pohled dokumentaristky, nikoliv jeho.
Pod dohledem kamery Michael Kocáb prochází se sebeironickou reflexí své životní etapy od dětství až ke zralému věku, kdy se dostal do „stavu životní harmonie“. Jeho rockerství se podle tvůrců neprojevuje v „nekompromisní zuřivosti“, ale v upřímné snaze popsat princip vzdoru proti totalitě a víry k umělecké i politické svobodě.
Homo politicus
Kocáb-politik se do dějin zapsal jako ten, kdo řídil odsun sovětských vojsk z porevolučního Československa.
„Byl jsem poblíž sovětské armády a viděl jsem, jaká obrovská síla to je. Stěhovali jsme od nás vyšší stovky tanků, letadel. Tehdy byl u moci Gorbačov a ten byl prostě o řád lepší člověk než všichni sovětští vůdci. Zakázal v podstatě intervenci sovětských armád do obrodných procesů silou a umožnil demokratizaci východního bloku. Pak přišel Jelcin a pak Putin. Kdyby tady (sovětská vojska) zůstala, tak jsou tady dodnes,“ nepochybuje Kocáb.
Je také jedním ze zakladatelů Občanského fóra, to on navrhl Václava Havla na prezidenta. Od něj se naučil politice. „Byl také politický amatér,“ podotýká Kocáb. „Zvláštní moudrost, nadhled, laskavý přístup v kombinaci s taktickým a strategickým myšlením, možná obohacený přirozenou kreativitou umělce, mu umožnily vklouznout do pozice státníka, kterému tleskaly největší pomazané hlavy od amerického prezidenta po dalajlamu,“ dodal.
Kocáb: Prezident s komunistickou minulostí národ rozdělí
V roce 2009 se Kocáb stal ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny a později zmocněncem vlády pro lidská práva. „Jsem homo politicus, fanatik, mě to baví. Jsem jeden z mála, kdo v noci místo detektivky sleduje jednání parlamentu. A druhou věcí je, že jsou okamžiky, kdy národ se dostává znovu na rozcestí. Jedno to rozcestí bylo za vlády Miloše Zemana, který nás strhával k Východu. To pominulo. Ale máme tady zase další problém,“ říká.
Je pro něj nemyslitelné, aby se prezidentem stal někdo s komunistickou minulostí, nota bene spojený s StB či tehdejší vojenskou rozvědkou. „Nástupem takového člověka k moci se národ rozčísne na dvě půlky,“ obává se.
Objevily se spekulace, zda o kandidatuře na post hlavy státu neuvažuje i sám Kocáb. Na festivalu Letní filmová škola, právě u příležitosti premiéry dokumentu Olgy Sommerové, se vyjádřil, že o takové možnosti se rozhodne na poslední chvíli. Mezi jmény kandidátů jeho jméno nakonec není.
„Pravda je taková drsná, že jsem necítil dostatečnou společenskou odezvu na svoji nabídku. A abych se na stará kolena vnucoval a lezl po břiše na Hrad, celý zpocený, jestli se tam doplazím, to ne. Ještě by to vypadalo, že jsem mocichtivý,“ vysvětlil.
Opera s Michalem Horáčkem
Dokument se ale věnuje i jeho druhé „půlce“ – Kocábovi coby hudebníkovi. Spojen je především s rockovou kapelou Pražský výběr, ale skládá i filmovou či vážnou hudbu, komponování ostatně vystudoval.
Koncem osmdesátých let napsali spolu s textařem Michalem Horáčkem balet Odysseus pro Laternu magiku, hrál se i na Broadwayi. K vážné hudbě se chce Kocáb vrátit. „S Michalem Horáčkem plánujeme operu,“ prozradil. „Proto jsem taky s tou prezidentskou kandidaturou nepospíchal, protože mi došlo: Vždyť já musím ještě napsat operu!“
Hudbu z Odyssea využil Kocáb na audioknize Vabank, kterou v půlce listopadu pokřtí. Je audioverzí stejnojmenné knihy, v níž se Kocáb před dvěma lety vrátit k době sametové revoluce a odsunu sovětských vojsk.