„Dvaadvacet dílů čekal jsem jak vůl, až hrdina Vitásek odhodí svou hůl“, „Třikrát týdně po práci, naštvali nás Rodáci.“ Tak se vtipkovalo již při premiérovém uvedení seriálu a diváci tímto způsobem dávali najevo, že tento typ zábavy na konec 80. let už nepatří. Proto také seriál ležel po prvním uvedení dalších 23 let v archivu. Původně měl mít 13 dílů po 90 minutách, během natáčení se plán ale změnil na 22 dílů s přibližně hodinovou stopáží. Po odvysílání byl na příkaz tehdejšího ředitele ČST Jana Zelenky upraven do 13tidílné podoby. Pokud jde o rozpočet, jednalo se o rekordní projekt v dějinách ČST. Na televizní obrazovky se vrátil až loni v dubnu. Na světlo světa jej vytáhla TV Barrandov, na níž se okamžitě stal druhým nejsledovanějším pořadem.
Seriál na motivy románu Jaroslava Matějky Rodáci a odrodilci a Kam jdete rodáci zavádí diváky do fiktivního jihomoravského městečku Radeč (předlohou byly autorovy rodné Ivančice) a vypráví příběhy místních během druhé světové války a po ní. Příběh, který začíná v roce 1942, popisuje proměnu 16letého Petra Vitáska (Jana Šťastného) v nadšeného komunistu. Vitásek je po konfliktu s kolaborantským profesorem tělocviku Švarcem (Jan Přeučil) vyloučen z gymnázia. Přidá se k partyzánům, v jedné přestřelce je raněn a chodí o holi – odtud pochází lidová říkanka o čekání na to, až hrdina Vitásek odhodí svou hůl.
Po válce se Petr stane v Brně redaktorem komunistických novin. Autoři se snažili vytvořit hrdinu blízkého mladým lidem: prostořekého idealistu, který má rád pití a děvčata. Těch vystřídá několik, ale jen jedna z nich je osudová - Zdenička Kalvodová (Eva Horká). Sice se kolem něj pohybuje takřka po celou dobu, nicméně jejich cesty se nakonec neprotnou a Petr v závěrečném díle zůstává sám. Seriál měl zábavnou a dramatickou formou ukázat, že v poválečném boji o podobu republiky existovali čistí a nadšení komunisté. A napomoci tomu měla ta největší herecká esa – Radoslav Brzobohatý, Rudolf Hrušínský nebo Jana Hlaváčová.
- Radoslav Brzobohatý a Jana Hlaváčová v seriálu Rodáci (1988) zdroj: Česká televize http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3308/330746.jpg
- Seriál Rodáci (1988) zdroj: Česká televize http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2479/247816.jpg
- Petr Haničinec coby řezník Svitáček v seriálu Rodáci (1988) zdroj: Česká televize http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3308/330747.jpg
- Seriál Rodáci (1988) zdroj: Česká televize http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2479/247817.jpg
O žádnou propagandu nešlo, tvrdí režisér Adamec
„Nikdo z nás nevyráběl takový seriál. Takovou nálepku pak dostal,“ tvrdí režisér Jiří Adamec s tím, že ani herci podle něj nebrali scénář jako výjimečně ideový oproti všem ostatním, které tehdejší ČST točila. Nicméně filmoví kritici a většina divácké obce jej řadí k propagandistickým dílům, slovy Jana Rejžka jde o „úděsnou agitku, která vznikla na objednávku ÚV KSČ.“ Seriál totiž vznikl ke 40. výročí „vítězného“ února 1948, a vynecháme-li válečné díly, které jsou svým způsobem působivé, zbytek je velmi silná komunistická propaganda. Paradoxem je, že dílo vzniklo v roce 1988 v uvolněnější atmosféře perestrojky Michaila Gorbačova. Režim jako by se tehdy potřeboval ujistit, že ideologické sloupy jsou pořád pevné. A k tomu měli nejspíš pomoci i Rodáci, stejně jako dva roky před nimi Sokolovského ultrapropagandistický pětidílný Gottwald, jehož scenáristou byl rovněž Jaroslav Matějka.
Písničkář Ivo Jahelka:
„Sledoval jsem v každé chvilce Rodáky a odrodilce, politika, boj i láska, těšil jsem se na Vitáska, kterak nabyl opět sílu, viděl jsem všech sto pět dílů a měl dojem převeliký z hrdinovy symboliky: i my ve stylu zajetém též kulháme za světem.“ (Balada československá, 1988)
Válečné díly Rodáků se snaží ukázat nejen skutečně hrdiny – odbojáře (krejčí Vitásek, komunisté Suchánek a dědek Růžička), ale i rádoby hrdiny protinacistického odboje (konfident gestapa Václav Voráček, který se tvářil jako odbojář, ale nakonec udal právě krejčího Vitáska a snažil se zlikvidovat celý odboj). Kromě opravdových pravověrných nacistů (zapálený nacista mladý Mlejnek, jenž po válce agitoval proti komunistům na akademické půdě) zde najdete i české přisluhovače, jako byl válečný starosta JUDr. Mlejnek, který se podobně jako jiní po válce hájili tím, že museli, aby zachránili národ. Že to někomu něco připomíná? Ano typická česká vlastnost, která se skrývá za větou: „A co jsme měli dělat? Někdo musel ty funkce zastávat…!“ Politickou mozaiku nakonec doplňuje řezník Svitáček, který vyjde s každým režimem (Petr Haničinec), či poctivý německý lékař (František Němec).
To pravé falšování historie přišlo až v poválečných dílech, při budování nového svobodného Československa. Tam už byly jednotlivé osoby pevně rozškatulkovány na pozitivní – komunisté - a negativní – kolaboranti, kulaci, lidovci a národní socialisté. Autoři barvitě líčí proměnu tzv. špatných v ještě horší a tzv. dobrých v ještě lepší. Seriál právě kvůli líčení historie černobílým způsobem ve prospěch komunistického režimu budil nevoli už v době svého zrodu. Kromě toho, že vznikl na přímou objednávku komunistické strany, byl považován za jakousi antitezi ke slavnému trezorovému filmu Vojtěcha Jasného z roku 1968 Všichni dobří rodáci. Zatímco ten společenské dění po roce 1945 popisoval zcela otevřeně, tedy i kriticky, Adamcovi Rodáci se naopak zcela podřídili požadavkům komunistického režimu.
Kromě režiséra Adamce měl máslo na hlavě i představitel hlavní role Jan Šťastný. Ten svou účast na projektu, kterou coby začínající herec přijal údajně čistě ze strachu, musel žehlit ještě mnoho let po listopadu 1989. A to přesto, že si nezadal sám: Vedle něj se na obrazovce objevila i taková slavná jména jako Rudolf Hrušínský, Jiří Bartoška, Jana Hlaváčová, Stanislav Zindulka a v neposlední řadě také Radoslav Brzobohatý, jenž si tak definitivně napravil kádrový profil „pokažený“ právě rolí v Jasného filmu.
Jan Šťastný:
„Spousta lidí se k tomu dneska nerado hlásí, taková je holt doba. Pro mě to byla ohromná zkušenost, já jsem dva roky točil s herci, na které jsem vždycky koukal nahoru. Já si sypat popel proto, abych se některým zalíbil, na hlavu nebudu.“
„Je to mnoho a mnoho let. Dneska už nechci do ničeho kopat, protože se to nedělá, ale tehdy byla jiná doba a člověk k tomu, aby udělal či neudělal některé věci, musel najít velkou osobní statečnost. A já to tenkrát v těch dvaadvaceti zkrátka neustál, prostě nejsem Palach. Ale nechci si sypat popel na hlavu, ani se nějak obhajovat.“ (rozhovor pro časopis Instinkt)
První celospolečenskou diskusi, zda vysílat, či nevysílat propagandistické seriály, vyvolalo už uvádění Třiceti případů majora Zemana. Ukázalo se ale, že seriály z komunistické éry jsou díky ohlasům diváků pro televize zlatý důl. Nicméně Rodáci se podle Rejžka nedají srovnat například se Ženou za pultem, což byl seriál apolitický, taková socialistická červená knihovna.
Citáty
Petr Vitásek: „Milostivá paní poslankyně, vy sama nejlíp víte, jak to s tou vaší demokracii bylo. Ale musím vám říct, že ač máte nadherný kozy, pravdu nemáte.“
Rozhovor mezi Petrem Vitáskem (Jan Šťastný) a statkářem Vilémem Krásou (Jiří Bartoška)
Vitásek: „Dělám to pro lidi.“
Krása: „Pro lidi. Až tě někde zmrzačí, daj tě do penze a každej se na tebe vysere. Až natáhneš brka, tak pár kamarádů rovnou ze hřbitova zapadne do krčmy, dá si pár frťanů a řekne: “Dobře mu tak volovi, kam se hnal.„ Ani pes po tobě neštěkne.“
Poválečná přeměna mladého Mlejnka (Karel Roden) - z nacisty se stal studentský vůdce, ketrý se postavil proti komunistům: „Komunisté by nám chtěli i na akademické půdě diktovat, když se jim to nelíbí, ať táhnou do Moskvy.“
Pozorný divák si v závěru ukázky může všimnout i rváče v modré košili. Tím není nikdo jiný než Jiří Macháček, herec a frontman kapely Mig 21.
Kdo byli Rodáci
Jan Šťastný, Radoslav Brzobohatý, Jana Hlaváčová, Stanislav Zindulka, Jaroslava Obermaierová, Antonín Navrátil, Petr Kostka, Jiří Pomeje, Milena Dvorská, Karel Roden, Petr Haničinec, Jan Čenský, Ilja Prachař, Zdena Hadrbolcová, Rostislav Čtvrtlík, Jiří Datel Novotný, Jiřina Bohdalová, Nela Boudová, Alois Švehlík, Petr Štěpánek, Ladislav Mrkvička, Jan Přeučil, Jaroslav Satoranský, Zdeněk Ornest, Bořivoj Navrátil, Otakar Brousek ml., Rudolf Hrušínský, Ljuba Krbová, Ivan Vyskočil, Vilma Cibulková, Pavel Zedníček, František Němec, Václav Postránecký, Tomáš Juřička, Jiří Bartoška, Jiřina Jirásková, Boris Rösner, Miroslav Donutil, Valérie Zawadská, Ladislav Potměšil, Josef Vinklář, Jana Švandová, Otakar Brousek st., Zdeněk Žák, Oldřich Vlach a další.
