Jsou knihy, které vyvolávají stále zájem. Výjimečný román Cizinec spisovatele Alberta Camuse, braný jako manifest existencialismu, k nim patří. Alžírský novinář a spisovatel Kámel Daúd se rozhodl použít toto dílo jako východisko k románové polemice o vztahu mezi Západem a islámským světem. Česky vychází pod názvem Meursault, přešetření.
Dílo, jež v originálním francouském znění nese název Meursault: contre-enquête, odkazující na Meursaulta, hlavní postavu Camusova Cizince, vyšlo hned dvakrát. Nejprve roku 2013 v Alžírsku, o rok později ve Franci. V obou zemích vyvolala kniha poprask - a vždy tak trochu z jiného důvodu. O síle sdělení svědčí i dvojí společenské ocenění: ve Francii získalo dílo Goncourtovu cenu za první román, v Alžírsku autora postihla fatwa (za rouhání).
Sebezahleděnost „nahého člověka“
V čem je tento útlý román vlastně výjimečný? Předně kvůli samotnému východisku, jimž je dnes vysoce ceněný odkaz literárního díla filozofa, esejisty a angažovaného intelektuála Alberta Camuse (1913-1960) - a jednoho z klíčových děl 20. století, již zmiňovaného Cizince, jejž autor dokončil v roce 1940 a vydal o dva roky později.
Kámel Daúd (*1970), hlásící se k odkazu svého krajana a literárního předchůdce, obrací zásadně perspektivu Camusova románu, zabývající se důvody a motivy Meursaultova činu, který položil základy pocitu vykořeněnosti „nahého člověka“ bez Boha. Daúdovo dílo lze vnímat jako pamflet, zoufalý křik na poušti, jimž se obrací k pomyslné tváři Camusova Cizince, jenž sice prožívá utrpení „života v pravdě“, je ale natolik zahleděný sám do sebe, že ho ani nezajímá, kdo byla jeho oběť. A už vůbec ne, jak se třeba - ten Arab - jmenoval...
Hlavním vypravěčem v Daudově románu je Harún, bratr Músy, který po několik večerů vypráví příběh svého bratra. Kdo četl Camusova Cizince, ví, že byl Meursault odsouzen tribunálem za „vraždu člověka“, možná mu ale uniklo, že v románu je řeč pouze a jedině o Arabech - v plurálu i singuláru. Daúdův vypravěč, jenž ztotožňuje spisovatele s postavou Meursaulta, předkládá svou verzi příběhu - odtud název contre-enquête, ono „přešetření“, k němuž dochází až po dlouhých sedmdesáti letech. Zahrnuje nejen výklad příběhu z jiné, odvrácené strany, ale i popis událostí, jež nakonec vedly k vyhlášení alžírské nezávislosti.
Připomeňme zde, že samotný Camus, silně angažovaný v této věci na straně alžírských povstalců, se již nezávislosti nedožil: zahynul v roce 1960, dva roky před jejím vyhlášením, při automobilové nehodě.
Blouznivé žvanění bez konce
Zatímco Camusův Cizinec získal světovou proslulost, země i oběť upadly do zapomnění. Samozřejmě ne zcela, ale onen napjatý konflikt mezi koloniální mocností a obyvatelstvem, táhnoucí se po 130 let, jakoby nezmizel ani nyní. Pouze už jde o dva rozdílné příběhy: Daúd ovšem dokazuje, jak intenzivní to zvrácené pouto bylo. Místy to dokonce vypadá, že vypravěči se po těch Francouzích stýská.
Mimořádně silným motivem je touha po spravedlnosti, jež se převléká do obrazového jazyka, inspirovaného rytmem koránských súr, ústící až do sebeničivého odmítnutí náboženství - v tomto případě islámu (nejen jeho extrémních podob). Camus našel v Daúdovi nejen pozorného čtenáře, ale i vášnivého bezvěrce. Tam, kde je u Camusova Maursaulta v závěrečné kapitole Cizince nejsilnější jeho odmítnutí kříže, šokuje Daúd v Přešetření svého čtenáře odkazem na koránského anděla Iblíse, jenž se odmítl poklonit Adamovi.
Symetrických podobností mezi Cizincem a Přešetřením najdeme více. Slavná Camusova věta o mrtvé matce hned v úvodu je u Daúda použita v obráceném gardu, autora stále (ovšem živá) pronásleduje: přetvořena téměř do antické Irýnie, věčné výčitky, jíž se vypravěč nemůže zbavit. Také u Daúda dojde k vraždě: symbolicky ovšem o dvacet let později, obětí je Francouz. Jeho jméno je ale známo, i když k procesu nedojde.
Vypravěč Hasún hodně po nocích blounivě žvaní, neboť rád pije, a ten, kdo pije, často žvaní (bez konce). Chce být ale vyslyšen, byť se často opakuje. Opakování bývá přece matkou moudrosti. Román Meursault, přešetření by neměl uniknout naší pozornosti, neboť nenabízí jenom jiný civilizační pohled, ale i jiný druh emoce. Tou nejsilnější je silný a hluboký žal ze ztráty toho, čemu kdysi existencialisté říkali trochu složitě humanismus.
Kámel Daúd: Meursault, přešeření (Meursault: contre-enquête). Přeložila Alexandra Pflimpflová. Vydalo nakladatelství Odeon, Praha 2015.
