Hello, I'm Johnny Cash… Stačila tahle kratičká věta a vyprodané sály zabouřily. A není divu, Johnny Cash byl nejen vynikající interpret a autor mnoha hitů, zároveň měl velké charisma. Měl ovšem také své stinné stránky. O tom všem podrobně vypráví obsáhlá biografie Roberta Hilburna nazvaná prostě Johnny Cash – Život.
A že těch temných stránek bylo, o tom můžeme něco tušit již z Cashovy muziky, především tedy z textů, z jeho záliby ve vyprávění příběhů, které nezřídka nebývaly zrovna veselé, ale také z jeho vzpírání se k Bohu. Jak ukazuje Hilburn, kořeny to vše mělo již v Cashově dětství, prožitém na malé farmě v Arkansasu, dětství plném těžké dřiny a nedostatku projevované lásky ze strany otce. A také v tragické smrti staršího bratra, smrti, již si Cash po celý život, hlavně ale v mladších letech, kladl za vinu.
Hilburn zároveň popisuje Cashovu chlapeckou touhu po zpěvu, opět se zde ale projevuje Cashova spíše temnější povaha. Přitahovaly jej totiž duchovní písně, gospely - a není vlastně divu. Kromě toho, že mají v naprosté většině krásné melodie, také do jednoho opěvují Boha, cestu k němu, cestu leckdy trnitou, bolavou, ale cestu přesto osvobozující. A přesně to Cash hledal. Otázkou je, zdali to také nacházel, podle Hilburna ovšem spíše zůstávala jeho touha a potřeba nenaplněna.
Hilburn se vyhýbá zabíhání do bulváru, ale zároveň nic nezastírá
Pokud Hilburn popisuje fakta, která jsou, předpokládám, všeobecně známá, tedy historii Cashova úspěchu i jeho další dráhu, souboj s vnitřními démony a závislostmi, a to vše, co ke Cashově životu patřilo, činí tak vždy s citem, vyhýbá se jakémukoli zabíhání do bulvárního hrabání se v soukromých problémech a bolestech.
Přesto nic nezastírá, píše tedy jak o Cashově přesvědčené (a přesvědčivé) snaze a touze, potřebě být věrný své snoubence, tak o jeho selháních, a to samé platí i pro Cashova manželství, jak první, tak druhé. A píše i o Cashově víře a o jeho turné, spojených s různými kazateli. Aktivity, o nichž si můžeme myslet své, Cashovi však zcela jistě pomáhaly.
Se stejnou citlivou otevřeností píše o Cashově propadání se do pekla závislosti na amfetaminech a o tom, jak si tím málem nejen zruinoval kariéru, ale jak ho to málem stálo i život. Z Hilburnových slov cítíme, jak moc s Cashem soucítí, zároveň jej nijak neomlouvá, ostatně, bylo by to i hloupé. Závislost je prostě závislost.
Hilburn ale píše i o Cashově úsilí se z těchto okovů vymanit, píše o slavném koncertě ve Folsomské věznici a o tom, co konfrontace s vězeňským prostředím znamenala. A přestože byl Cash autorem či interpretem mnoha velkých hitů, nezatajuje ani jeho umělecké propady a postupné vytrácení se z žebříčků i zájmu jak posluchačů, tak kritiků.
Následně ovšem přichází k závěrečné kapitole zpěvákova života, kdy ze spojení s hip-hopovým producentem Rickem Rubinem vznikly klenoty, které jsou nejen perlami v Cashově diskografii, ale zároveň tohoto starého „muže v černém“ přiblížily novému, rockovému publiku. Cash tehdy po svém přezpíval písně Nicka Cavea či temnou elektronickou zpověď Trenta Reznora Hurt, a to včetně slavného videoklipu. Samotný závěr Cashova života a jeho úmrtí je opět pojednán s decentní citlivostí - jako ostatně celá kniha, kterou česky vydal Volvox Globator.
P.S. I See A Darkness
Životu a tvorbě Johnnyho Cashe je věnován také grafický román I See A Darkness, zachycující ve zhuštěné, krásně výstižně černobílé poloze a střízlivé kresbě významné mezníky Cashova bohatého života i tvorby. Grafický román Reinharda Kleista vydalo nakladatelství Argo.
