„Všichni chtějí být donou Margaridou“, tvrdí svérázná učitelka Margarida svým žáčkům v satirické tragikomedii, kterou prvně uvedl brazilský autor Robert Athayde v roce 1973. Podtitul této one woman show zní: monodrama pro věčné učitele a studenty. Obávanou donou Margaridou byla Estelle Parsonsová nebo Annie Girardotová… Pár let s ní před časem souzněla také moderátorka a šansoniérka Ester Kočičková v pražském klubu Café Teatr Černá Labuť.
Recenze: Vyučování dony Margaridy
Nyní se vtipného textu chopil režisér Pavel Štaral, který s inscenací (a divadlem cizokrajného jména Teatro la Pergola) 20. ledna hostoval v Auerbachově sklepě Strašnického divadla. „Teatro la Pergola je můj výmysl, na zahradě vršovického bytu jsem postavil pergolu a hrajeme tam divadlo, pořádáme koncerty… Z 'pouhých' sedmadvaceti let u divadla jsem jedenáct z nich strávil v Divadle Na zábradlí, kde se dona Margarida též kdysi hrála,“ uvedl režisér. Současné představení Vyučování dony Margaridy premiérovali loni v říjnu.
Náladovou dominantní kantorku hraje Eva Přibylová. Ta s režisérem Pavlem Štaralem spolupracovala už na předchozím plenérovém pokusu Čechovova Medvěda. Kromě skromné scénografie nestora Černého divadla akademického malíře Bohumila Žemličky (globus, tabule, obraz, katedra, malba kostry na rohoži) má herečka po celou dobu příběhu k dispozici pouze svůj obsažný monolog a diváky v autentickém pocitu zlobivých puberťáků. Hlavními znaky hry na školu jsou ironie a karikatura, text umožní rovněž improvizaci, založenou na situačním humoru jednotlivých „diskusí“ se žáky. K tomu, aby se tato deviza hry zhodnotila, je ale zapotřebí větší herecké a inscenační odvahy. Ovšem i tak byla místa, v nichž učitelka komunikuje s diváky, vděčným osvěžením „výuky“.
Suterénní prostor bývalého sklepa poskytl kusu potřebnou sevřenost malé třídy, kde jsou zúčastnění jako v pasti, nebyla v něm ale možnost detailnější práce se světly a pohyb hrdinky byl omezen jen na chůzi od stolu k první řadě a zpátky. Přesto, vypuštěni po první hodině biologie s donou Margaridou, diváci pocítili skutečnou úlevu školní přestávky, totiž svobodu existence mimo uzavřenou místnost. Eva Přibylová ztvárnila svou donu Margaridu sugestivně. V béžové halence s vestičkou, dlouhé hnědé sukni, s usedlým výčesem a s tmavými ponožkami v nízkých lodičkách, zvládá všechny emotivní polohy fanatické pedagožky, jejímž cílem je učit ještě děti svých dětí.
Zbožňuji své zvyky
"Seru na to, co si o mně myslíte," říká ve vypjatých chvílích pravdy hysterická dona Margarida. Na tabuli zapisuje pofidérní definice, listuje starým sešitem a hledá v něm oporu. Deklamuje poučky a vzápětí se nečekaně uvolňuje, rozpíná halenku a mluví o prasečinkách, na něž zaručeně myslí její svěřenci. Od nich chce jediné: dokonalou poslušnost a to, aby jí ve slohu nápaditě popsali vlastní pohřeb. Neustále se ptá, zda se někdo z přítomných nejmenuje Mesiáš, Ježíš nebo Duch svatý, katechismus mísí se současnou politikou a hlavně s její oblíbenou biologií. Hlásá, že chce žáky připravit pro život, údajně ovládá jógu, řeč zvířat i levitaci. Vyšetřuje, kdo zamořil třídu tak, že se z toho dusí. Dostává tzv. teoretický infarkt přímo před očima překvapeného kolektivu. Představuje všechny druhy manipulativní moci.
„Pořád se trápím a lopotím s textem jako takovým… V inscenaci není hudba, protože jsme chtěli, aby už od mého příchodu měli diváci pocit návratu do školy. Bohužel se jim vracejí dost špatné asociace, kdy trpěli pod těžkou autoritou“, svěřuje se hlavní představitelka. Tak je zase celý svět v rukou nevypočitatelné dony Margaridy a diktátorka učební látky se už teď těší, jak si smlsne na demonstrativní perzekuci našich masturbačních zkušeností. Vždyť každá nezralá osobnost je dosud beztvarým těstem hodným jejího perfektního zformování.
Vyučování dony Margaridy plánuje Teatro la Pergola uvádět v netradičních a klubových prostorech v Praze, například ve vinném šenku Sklep Grébovka v Havlíčkových sadech nebo v malostranském Divadle Na Prádle.