Recenze: „Vlastizrádce“ Petr Král na čtenáře neštěká

Nazvat svazek esejí, kritik a úvah Vlastizrady může zavánět provokací, sebestředností či absencí dobrého vkusu – mohutný soubor pojímající texty Petra Krále z let 1960 až 2014 v sobě z toho naštěstí nemá ani stopu. Naopak, všechny práce jsou neseny kritičností, zároveň až poctivou snahou o postižení toho, o čem Král píše.

A není toho málo, a to nejen díky zmíněnému časovému rozprostření. Petr Král, ač především básník, píše nejen o literatuře, ale také hudbě, výtvarném umění, filmu, fotografii a dokonce i kulinářství. Vždy tak však činí s erudicí a zároveň, což bohužel přestává být normou, jazykem, který je krásný, kultivovaný, bohatý.

Král dobrou poezii pozná

První dojem při spatření pěkně obsažné knihy, čítající úctyhodných 1395 stran, je jasný: proboha, tolik že toho stačil napsat! A okamžitě: kolik z toho asi bude hlušiny? Možná překvapivě ovšem na žádnou nenarazíme. Po pročtení celého úctyhodného svazku si uvědomíme hned několik konstant, lze-li to tak říct.

Vlastizrady – výbor díla Petra Krále
Zdroj: Torst

Zaprvé: obdivuhodný záběr Králových textů, zadruhé: jejich skutečnou kritičnost, tedy to, čemu naši politici s oblibou říkávají „padni komu padni“, zatřetí: jisté preference, začtvrté: ovšem, těmto jaksi navzdory, stále se zvyšující míru tolerance a snižující se podíl jisté demagogičnosti či stranickosti.

A ještě něco, to nejdůležitější: Petr Král zkrátka dobrou poezii, ale nejen tu, pozná, a nic na tom nemění, že je básník. Protože i ti, jak dobře víme, bývali leckdy až příliš zahleděni do svých škatulek, svých okruhů a vše, co se lišilo, haněli. Ostatně, docházívalo k tomu i mezi předemigračními Královými druhy z pražské surrealistické skupiny soustředěné kolem teoretika Vratislava Effenbergera. Petr Král totiž po srpnu 1968 přesídlil do Paříže.

Kniha jako dialog

Knihou lze listovat, zastavovat se, čímž sice přeskakujeme v čase – svazek je pořádán chronologicky, můžeme tak ale sledovat vývoj Králových názorů. Možná by přesto bylo dobré vést jeho esejistickým a kritickým dílem jistou dělicí čáru – tou budiž moment jeho odchodu do Paříže.

Nerad bych autorovi křivdil, ale nevím, zdali by někdy v roce 1965, pokud vůbec, tak vstřícně psal třeba o Bohuslavu Reynkovi, jako to učinil v roce 1986. Ostatně, v tomto svazku je to jeho zmínka o hluboce věřícím básníkovi první, nejspíš o něm tedy dříve nepsal. „Záminky“ by se přitom našly. Uvádím toto jako důkaz Králova otevírání se, a to nejen doslovného.

S řadou Králových názorů lze samozřejmě nesouhlasit, například s hodnocením Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí či vyzdvihováním přínosu Vratislava Effenbergera, eventuelně Andrého Bretona (jak je vidět i z rejstříku, kde oba vedou), nicméně Král není dogmatik a s jeho názory lze polemizovat, nesází je, zvláště tedy poté, opakuji, co odešel z Prahy, kategoricky. Chce se říct, ne jako pražský surrealista.

Pokud Petr Král vynáší soudy – což je vždy, a je tomu dobře – nejsou to nikdy tezovité rozsudky, ale dobře vyargumentované názory. Zkrátka, Král čtenáře neuštěká. Automaticky si tak při čtení každého příspěvku říkám, jestli si myslím to samé či ne – což není nějaké chytání za slovo, ale spíše čtenářský dialog, podnětný, vybízející k zamyšlení. A to je cenné. Namátkou: Králův kritický pohled na některé Holanovy sbírky, či na Krylova Bratříčka. A bylo by toho více…

Víc než pouhý výbor

Jistě zajímavé jsou Královy příspěvky psané pro francouzské magazíny, v nichž přibližuje osobnosti naší kultury – zajímavé v tom, co a jak Král francouzským čtenářům nabídne. A vůbec nevadí, nejsou-li pro nás třeba Ladislav Klíma či Richard Weiner nebo Josef Váchal pouhými jmény, i tento „popularizační“ pohled je podnětný.

Pokud jde o formální stránku, kniha je vedle vysvětlujícího a nic nezastírajícího Králova úvodu – objasňuje v něm i svou volbu titulu knihy – vybavena luxusním poznámkovým aparátem, bibliografickými údaji a vůbec vším, co činí z podobného svazku něco víc než jen pouhý autorský výbor.

Petr Král: Vlastizrady. Vydal Torst, 2015.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

KVÍZ: Nejen Pelíšky. Jak dobře znáte vánoční filmovou klasiku?

Ve svátečním programu České televize nemůže chybět ani tuzemská filmová klasika. Například Štědrý večer si už mnozí diváci ani nedovedou představit bez Pelíšků. A i letos pobaví během Vánoc oblíbené komediální tituly. Ověřte si v přiloženém kvízu, jak dobře je opravdu znáte.
před 2 hhodinami

Třetí díl Avatara je v kinech, v plánu jsou další

Kina po světě i v Česku promítají film Avatar: Oheň a popel – další část jedné z nejdražších filmových sérií. Oscarový režisér James Cameron má v plánu další dvě pokračování, osud náročného projektu je ale nejistý.
před 12 hhodinami

Vstup do Alešville je na vlastní nebezpečí

Národní galerie Praha uspořádala úplně první komplexní retrospektivu Aleše Veselého. K vidění je ve Veletržním paláci pod názvem Alešville.
před 22 hhodinami

Nevyléčitelně nemocným pomáhá Sanitka splněných snů. Vznikl o ní dokument

Dokument Do posledního snu vypráví příběhy nevyléčitelně nemocných lidí, kteří si v posledních okamžicích života plní své sny díky Sanitce splněných snů. Autorka dokumentu, redaktorka ČT Lea Surovcová přiblížila v 90′ ČT24 zrod filmu. Jednu ze zakladatelek projektu Petru Homolovou potkala asi před dvěma lety a ta ji následně propojila i s jedním z hlavních hrdinů filmu Ondřejem Míčkem. Petra Homolová byla také hostem 90′ ČT24.
20. 12. 2025
Načítání...