Osobnost Karla Velebného, jednoho z našich nejvýznamnějších jazzmanů, připomíná hned osmidesková reedice. Nahrávky zároveň skládají poctu jak Velebného souborům, tak všem, kteří s ním hráli.
Tvrdívá se někdy, jak byl náš jazz již v šedesátých letech (a také později) světový. Setkáme se ale i s opačným názorem, podle něhož to bylo vše jen bohapusté kopírování a nic původního.
Pravda přitom bude někde uprostřed, ovšem poslech osmi alb, věnovaných Velebného odkazu (zemřel na jaře 1989), nás přiklání spíše k seznání kvality a originality než pouhé, jakkoli zručné, odvozenosti. Protože inspiraci ani nelze utéci, ovšem pravý umělec se pozná právě podle toho, jak s ní dokáže naložit, jak si s ní poradí a vypořádá.
„Impresário“ jazzové scény
V rámci dlouze a ne zrovna bez překážek se rodícího projektu nyní máme konečně k dispozici vše, co Karel Velebný se svými skupinami (s různě se měnícími názvy, v tomto bodě však odkazujeme na podrobný editorský komentář) v letech 1958 až 1972 nahrál. Přesněji: vše co nahrál v Československu a pro Supraphon.
Dlouhé časové rozpětí umožňuje nejen sledovat Velebného vývoj, hlavně kompoziční, protože výborným instrumentalistou (byl absolventem pražské konzervatoře) byl od počátku, na jednotlivých albech můžeme být zároveň svědky vývoje celé československé jazzové scény. Ano, protože Velebný byl čímsi jako jejím impresáriem, a na tom nic nemění skutečnost, že se s pozdějším vývojem jazzu, zvláště pak s různými fůzemi, již míjel.
Skladatel s jistotou
Úvodem je třeba předeslat, že Velebný vždy směřoval k jazzu modernímu, nevyhýbal se přitom ani různým experimentům, například vlivům soudobé vážné hudby. Již první nahrávky z přelomu 50. a 60. let (Studio 5 – Modern Jazz) přinášejí většinu vlastních skladeb, prozrazujících sice lásku k americkým vzorům, přesto však již hodně původních. Ovšem pokud najdeme na deskách skladby převzaté, pak vždy v zajímavých, osobitých aranžmá.
A to samé lze říct o dalších albech, přičemž počínaje rokem 1965 hrály Velebného soubory pouze vlastní kompozice – a ty byly, jako v případě Krautgartnerových Radarů nad městem, plné skladatelské jistoty. Platí to i pro delší skladbu Jaromíra Hniličky Pouť v elipse, kterou najdeme na disku Ztráta nalezeného syna.
Směřování k vrcholu
A když už uvádíme tohoto brněnského hráče na trubku a skladatele, nelze nezmínit projekt Týnom tánom z roku 1970, na němž Velebný s Hniličkou upravili lidové písně – Velebný české, Hnilička moravské. Výsledné album, na němž se podílel tehdejší výkvět našeho jazzu, patří k těm nejlepším, jaká u nás vznikla. Lidovky totiž nepřišly o své původní kouzlo, zároveň je to naprosto plnokrevný jazz.
Vrcholem je pak – ovšem vrcholem, k němuž se Karel Velebný krok za krokem, album za albem, blížil – poslední deska Jazzové nebajky (1972). Již na předcházejícím albu Motus (1971) Velebný svůj soubor značně omladil, což se projevilo nejen v hráčském nasazení, ale i jiném, současnějším pohledu na komponování – škoda jen, že tato sestava další desky nenatočila. Jazzové nebajky jsou totiž jak ukázkou naprosto soudobého jazzu, tak z celé nahrávky cítíme vtipný nadhled, což nebývá pravidlem.
Jedna výtka
Jednu výtku k tomuto jinak bezchybnému projektu si však nelze odepřít: píše-li se v editorské poznámce u alba Ztráta nalezeného syna o dvou albech, která u nás nevyšla a nebylo je tedy možné zařadit, chybí informace o domácích rozhlasových nahrávkách z té doby a vydaných v roce 2008 Radioservisem na desce S+HQ – Karel Velebný & Company.
Na druhé straně, nepozastavuju se nad absencí vlastního hodnocení reeditovaných alb, byť bych je očekával. Editor je alespoň nahradil obsáhlým kompilováním dobových reflexí.
V každém případě se však jedná o vydavatelský počin, který si zaslouží velkou pochvalu, a to nejen proto, že Velebného nahrávky do celkového obrazu československého jazzu patří – ona je to především výtečná muzika.
Komplet nahrávek Karla Velebného vyšel u vydavatelství Indies Happy Trails. Obsahuje tyto tituly: Stuido 5 – Modern jazz; SHQ – Rodinná kronika; SHQ – SH/kvintet; [S+H] Q + Friends; Karel Velebný – Ztráta nalezeného syna; Jaromír Hnilička & Karel Velebný Tentet – Týnom tánom; SHQ – Motus; SHQ – Jazzové nebajky. Vypočítávat zde všechny zúčastněné muzikanty však bohužel nejde, snad prominou.
