Recenze: Řeka Lenky Dusilové unáší mimo břehy současné produkce

Zpěvačka Lenka Dusilová svým aktuálním albem Řeka potvrzuje nejen své nezpochybnitelné místo v naší pop music, ale především správnost nastoupené cesty.

Zní to jako otřepaná fráze, nicméně pro Dusilovou platí bez jakýchkoli pachutí: s každým dalším albem – to nejnovější je v pořadí deváté – zraje skutečně jako ono příslovečné víno. Od jejího sólového debutu přitom uběhlo dlouhých dvacet let, mohlo by se tedy zdát, že to není zase tak bohatá bilance, ovšem Dusilová nás naštěstí nezahrnuje hudbou, již by neměla skutečně zažitou, za níž by si nestála. Ostatně za svou jedinečnou tvorbu získala už i řadu ocenění.

Bez hluchých míst

Název alba Dusilová vysvětluje takto: „Jmenuje se jednoduše Řeka, protože metaforicky odráží různorodou dynamiku a vlastnosti systému, který je ovlivňován svým okolím – terénem, počasím a přirozenými i nepřirozenými ději v krajině. Tímto je každá 'řeka' jedinečná.“

Pomiňme názvovou shodu se Springsteenovým dvojalbem, spíš můžeme zmínit Hérakleitova slova o řece, do které člověk dvakrát nevstoupí – jistě by je, a to nejen nejnovější deskou, ale celou svou tvorbou, podepsala i Lenka Dusilová. Ta je autorkou hudby ke všem deseti písním, na řadě textů se podílela.

Řeka
Zdroj: Animal Music

Přestože jsou všechny písně spíše delší (nejkratší má čtyři minuty, nejdelší ale rovných čtrnáct), zpěvačce i muzikantům se daří držet napětí. Nenarazíme na hluchá místa, tápání, vycpávky. Zároveň delší stopáž umožňuje práci s hudebními plochami, ostatně hned tři písně jsou v podstatě instrumentální. Což, vzhledem k tomu, že je Dusilová primárně zpěvačka, dokazuje jednak její autorskou odvahu a vyzrálost, ale i ochotu zříci se v zájmu vyznění svého zpěvu.

Promyšlená hudba

Již úvodní Białe konie jsou toho jasným důkazem: zpěv přichází až po minutě úvodní instrumentální plochy a pak slyšíme polštinu. V té totiž text napsala violoncellistka Dorota Barová – a není to poprvé, co Dusilová zpívá řečí našich sousedů.

Hned druhá skladba, Vojsko, je jednou z instrumentálek, byť v ní pár slov sice zazní, jsou však smíchána tak, aby pozbyla určitý sémantický obsah. Náladotvorné je jistě zapojení basklarinetu Marcela Bárty a kontrabasu Jiřího Slavíka, oba jsou přitom uznávanými jazzmany – výběr hudebníků je další aspekt.

Slyšíme totiž nástroje v populární hudbě ne zcela běžné, celestu, skleněnou harmoniku, kalimbu a další. A když už byla řeč o jazzových hráčích, v písni Řeka obsazení posílil celý jazzový Concept Art Orchestra, vedený Štěpánkou Balcarovou – a rozhodně se nejedná o nějaké hledání neobvyklého, ale o promyšlenou integraci dalších zvukových prvků. Stejně jako jsou jimi třeba „zvukové krajiny“ producenta Aid Kida.

Texty, s nimiž rezonuje

Samostatnou pochvalu si zaslouží práce s textem, nezřídka ale i s verši, kdy se Dusilové výtečně daří najít vždy adekvátní jak hudební, tak interpretační polohu – a to si v minulosti vybírala básně, které se nezhudebňovaly zrovna snadno. To byl třeba případ Victora Segalena, ale i dalších.

Zároveň ne vždy šla po známých, a tedy zaručených jménech, ale po textu a po tom, jak s ním resonuje. Sympatické je, že sahá často po básnících současných, žijících, jakým je na novém albu – a není to poprvé – Bogdan Trojak. 

Již to bylo řečeno, ale závěrem se sluší připomenout: Lenka Dusilová svou novinkou přišla s albem, jež výrazně vyčnívá nad naší současnou produkcí, albem, jež odmění nebývalým zážitkem.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřela Loretta Switová, známá jako „Šťabajzna“ ze seriálu M.A.S.H.

V pátek krátce po půlnoci zemřela americká televizní a filmová herečka Loretta Switová. Bylo jí 87 let. Proslavila se hlavně rolí Margarety „Šťabajzny“ Houlihanové v americkém válečném komediálním seriálu M.A.S.H., který běžel mezi roky 1972 a 1983.
30. 5. 2025

„Dyť to zvládnou i malé holky!“ Ženy malovaly zátiší, šachy i traumata

Nebyli jen staří mistři, ale i staré mistryně, zdůrazňuje retrospektiva připravená Národní galerií Praha. Představuje umělkyně, které působily ve střední Evropě, Nizozemí a na území Itálie od středověku do konce devatenáctého století. Podle galerie jde o první soubornou přehlídku tohoto typu v Česku.
30. 5. 2025

Úředník slovenského resortu kultury odnesl z muzea Donatellovu bustu

Ze Spišského muzea ve slovenské Levoči zmizela busta mladé ženy od renesančního umělce Donatella, informoval slovenský server Aktuality.sk. Podle něj ji z depozitáře za doprovodu policie v kuklách ve čtvrtek odnesl generální tajemník služebního úřadu ministerstva kultury a nejbližší spolupracovník ministryně Martiny Šimkovičové Lukáš Machala na dosud neznámé místo. Dílo, jehož pravost se potvrdila teprve začátkem letošního roku, mělo být zpřístupněno veřejnosti na podzim.
30. 5. 2025

Dvě kamarádky a jeden manžel řeší v ostravské Aréně své životy

Dvě ženy a jeden muž, nevěra i pomsta. Hořká komedie Kamarádky nabízí v trpký pohled na manželství i přátelství. Hru slovenského dramatika Pavola Weisse, kterou uvádí Komorní scéna Aréna v Ostravě, inspirovaly skutečné příběhy.
30. 5. 2025

Ve Zlíně se promítají filmy pro děti a mládež z padesáti zemí

Ve Zlíně začal filmový festival pro děti a mládež. Téměř tři sta snímků z padesáti zemí světa se bude promítat do 4. června. Vítězné tituly Zlín Film Festivalu si odnesou Zlatý střevíček, cena za mimořádný přínos patří trikovému mistrovi Borisi Masníkovi a herečce Simoně Stašové.
29. 5. 2025Aktualizováno29. 5. 2025

Mimina lezou po Žižkovské věži už čtvrtstoletí. Nemají být roztomilá

Váží přes tři sta kilo, místo obličeje mají čárový kód a udrží se na svislé ploše. Na žižkovské televizní věži v Praze se černá laminátová mimina v nadživotní velikosti poprvé objevila 29. května 2000. Nejprve dočasně, nakonec pro velký úspěch nastálo. „Kdyby náhodou došlo k tomu, že sem Rusové pošlou atomovou bombu, tak věž asi půjde do kopru, ale mimina vydrží nekonečně,“ prohlásil jejich „otec“ David Černý v 90’ ČT24 moderované Jiřím Václavkem.
29. 5. 2025

Do Česka míří film, jemuž se v Cannes tleskalo 19 minut

Mezigenerační trauma jedné umělecky založené rodiny zvedlo publikum canneského festivalu na nohy na devatenáct minut vyplněných potleskem. Pro české distributory i to může být posvěcením šťastné ruky. Filmy totiž někdy nakupují už roky před premiérou, kdy nemají k dispozici ani scénář, což může přinést obchodní riziko. Jindy vybírají přímo na festivalu.
29. 5. 2025

Příběh zámku z Trutnovska inspiroval filmaře, teď je komplex na prodej

Komplex Nové Zámky na Trutnovsku je na prodej. Do povědomí veřejnosti se dostal v souvislosti s chováním majitelů vůči muži, který jim odmítl prodat pozemky. Příběh se poté stal předobrazem filmu Zahradníkův rok. Firma ruského podnikatele Alexeje Zacharova se zbavuje zámku i čtyřiceti hektarů polností, stavebních parcel a vodní plochy. Z dříve oblíbeného místa k procházkám udělal majitel téměř pevnost obehnanou žiletkovým drátem.
29. 5. 2025
Načítání...