Ambiciózní site-specific projekt Miroslava Bambuška Prometheus splynul s továrním prostředím bývalé papírny ve Vraném nad Vltavou. Právě z tohoto genia loci dobře těží. Tvůrci neobvyklé inscenace, premiérované začátkem června, chystají v industriálním prostoru tři reprízy.
Vizuálně atraktivní dílo vzniklo pro již zmíněné svobodné a oproštěné území, v němž se tajuplnost potkává s nostalgií a nepohodlím. Poslední zmíněný aspekt může značně ovlivnit celkový zážitek ze hry, především třetí díl kusu je neúměrně dlouhý a divák už se na tvrdých lavicích vrtí. Přesto nelze nevnímat všechny působivé ataky pohybů, slov, zvuků či projekcí. A především pak božských jisker kovářské kovadliny, zažehaných na dosah ruky.
První dvě části představení provádějí návštěvníky aktualizovanou mytologií sugestivně a s vtipem, kterého se pak už ve třetím (nejvíce závažném) partu nedočkáme. Novodobé antické drama o daru ohně a jeho léčivé síle disponuje řadou brilantních úvah. Nejvíce mne oslovila potemnělá scéna v jeskyni, na niž se příchozí dívají shora, z ochozu. Evropské kořeny předků, vytěsněné v síni zapomnění, vzývá průvodce Otto (Miloslav König).
Putování za zdrojem ohnivého nápoje
Vedle Miloslava Königa, který si diváky podmaní i tóny harmonia, patří k dalším hereckým posilám Miloslav Mejzlík v roli nerudného dědy Lea. Semknutou partu sedmi statečných poutníků doplňuje komický robot Mišel, unikát schopný vyjádřit emoce. Kompozici utvářejí paralelní scény, putování zabydlí galerii i halu objektu.
„Inscenace pojednává o skupině lidí, která se vydává na odlehlé místo v česko-německém pohraničí. Cílem jejich cesty je jakýsi pramen a neříkám, že to je pramen vody,“ popisuje základní osu děje autor a režisér Miroslav Bambušek.
Součástí textu jsou filozofické i literární citace a promluvy v němčině. Akustika, vzhledem k rozlehlým lokacím, není ideální, někteří aktéři využívají porty, ovšem jen v určitých pasážích. Hlasitě se klene výjimečně zabarvený projev Miloslava Mejzlíka, obdivuji jeho verbální i prostorovou paměť. Tu je třeba ocenit také u ostatních zúčastněných. Mnohovrstevnatou událost doplňují bicí se stínovým divadlem.
I kdyby zde efekty zastupoval pouze oheň, tak bychom na jeho intenzitu nezapomněli, zaujme gradace symbolického obrazu, spojujícího živou hudbu (Tomáš Vtípil) a kovářský um. Otto údajně ví, kde se mohou všichni vyléčit, což funguje jako silná motivace konání figur. Máme rozdmýchat svůj oheň, který nás zprvu oživí a později spálí?
Spektákl poukazuje na fakt, že v životě nejde o marnost, nýbrž o milost, a probouzí naději. Nabádá doporučením: „Tanči, dokud můžeš.“ Abychom se tímto vědomím posílili, můžeme bájného Promethea v areálu Nové Perly ve Vraném nad Vltavou potkat ještě a 15. a 19. června.
