Orwellova prvotina Na dně v Paříži a Londýně nám světoznámého autora představuje v dosti jiném světle, než jej má většina čtenářů zafixovaného. Tedy ne jako autora děsivé totalitní vize 1984 či stejně sžíravé politické kritiky Farma zvířat, ale jako pozorovatele života na dně. Ovšem stále stejně tak pronikavého.
A nejen to, Orwell (vlastním jménem Eric Blair) nejen věrně popisuje vše, co zažil během dlouhých měsíců, kdy se potácel ne na hranici bídy, ale hluboko pod ní a kdy přežíval, jak se dalo, zároveň – a v tom již můžeme poznávat pozdějšího Orwella, tak, jak jej spíš známe – ze svých zážitků vyvozuje závěry.
Závěry, které mají samozřejmě nejen hodnotu sociologickou, vypovídají i o jeho hluboce zakořeněném humanismu, o jeho schopnosti soucítění se všemi těmi, které na svém putování Paříží i Londýnem potká, o jeho daru vidět pod povrch věcí. Vidět a podávat zprávu.
Kritika systému
Bez nějakého sentimentu, v podstatě zcela věcně čtenáře zpravuje o tom, jak se octl na dně, bez peněz i bez možnosti si je obstarat, i o pokusech nějaké peníze získat. Popisuje tvrdý přístup zastavárníků, kteří, vědomi si tíživé situace prodávajícího, tlačí cenu i kvalitního zboží na minimum, obeznámí nás s možnostmi nocování.
Popisem svých zkušeností odkrývá zákulisí (pařížského luxusního hotelu, kde odírají zaměstnance i zákazníky, či londýnských nocleháren) a kritizuje systém sociální péče. I v tom můžeme, chceme-li, vidět vše, co nacházíme v jeho dalších dílech. Například už i v jeho druhé knize Cesta na Wigan Pier z roku 1938, zachycující skutečně otřesné podmínky, v nichž žijí horníci.
Orwell není elitář
Na své cestě dnem potkává řadu leckdy bizarních postav, z nichž některé jsou navždy poznamenané sociálními podmínkami, do nichž upadly. Zároveň nehodnotí jejich morální kvality, čímž mi připomněl Ivana M. Jirouse, který vyprávěl, že ve vězení se nikdy nepovyšoval nad ostatní „kriminální" vězně. Ani Orwell se nad ně nepovyšuje, nedává najevo své kvalitní vzdělání a jeho společníci by se zpětně možná divili, jaký to slavný autor s nimi sdílel tu nejtěžší bídu a strádání.
Jak již bylo řečeno, George Orwell stál vždy na straně ubližovaných, těch sociálně slabších, nikdy nebyl elitář, jako řada jeho britských kolegů – i díky tomu je jeho zpráva Na dně v Paříži a Londýně tak zajímavou, podnětnou a potřebnou četbou. Kromě toho, o čem snad ale ani není třeba hovořit, četbou výtečně napsanou.
Zároveň je jeho kniha oslavou síly a odhodlání přežít, a v době svého otištění mohla – aniž by to možná její autor zamýšlel – sloužit jako určitá příručka, jak se v tíživých situacích chovat. Přinejmenším tedy v Paříži a v Londýně. Ačkoliv česky vyšla tato kniha poprvé již v roce 1935, dva roky po vydání originálu.
George Orwell: Na dně v Paříži a Londýně; vydalo Argo, přeložil Vladimír Rogalevicz.
