Režisérek v hlavní soutěži festivalu v Cannes přibývá, letošní ročník ale zaostává

O Zlatou palmu se letos uchází pět režisérek z celkem dvaadvaceti vybraných filmů. Jejich zastoupení v soutěži přitom v posledních dvaceti letech stabilně roste.

Francouzská kinematografie má letos v soutěži o Zlatou palmu mimořádně silné zastoupení: z dvaadvaceti vybraných filmů je pět francouzských. Poprvé navíc mezi francouzskými soutěžními režiséry převažují ženy nad muži. Tři z nich uvádějí své snímky v oficiálním výběru: Jeanne Herryová, Léa Mysiusová a Charline Bourgeois-Tacquetová.

Jeanne Herryová, oceňovaná pro svůj smysl pro realismus a přesné vedení herců, režírovala snímky Pupille (V dobrých rukou) z roku 2018, který získal sedm nominací na cenu César, a Je verrai toujours vos visages z roku 2023. Její třetí film Garance, příběh mladé herečky, která se potýká s alkoholismem, má v hlavní roli Adèle Exarchopoulosovou. V hlavní soutěži se Herryová jako režisérka představuje poprvé, ačkoli už napsala scénář k filmu Juliena Colonny Le Royaume (Království) uvedenému v roce 2025 v sekci Un Certain Regard.

V hlavní soutěži jako režisérka debutuje také sedmatřicetiletá Léa Mysiusová, považovaná za experimentálnější tvůrkyni. Natočila snímky Ava z roku 2017 a Les Cinq Diables (Pět ďáblů) z roku 2022, který byl tehdy uveden v canneské sekci Quinzaine des cinéastes. Podílela se také na scénáři k filmu Emilia Pérez režiséra Jacquese Audiarda. O Zlatou palmu letos usiluje s třetím celovečerním filmem Histoires de la nuit, adaptací stejnojmenného románu Laurenta Mauvigniera.

S Cannes je nicméně spojená už delší dobu – spolupracovala na scénáři a režii filmu Claire Denisové Stars at Noon (Hvězdy v poledne), který v roce 2022 získal Velkou cenu poroty, i na filmech Les Olympiades (Paříž, 13. obvod) Jacquese Audiarda a Roubaix, une lumière (Slitování) Arnauda Desplechina, soutěžících o Zlatou palmu v letech 2021 a 2019. Už v roce 2014 navíc jako studentka školy La Fémis uvedla jeden ze svých prvních krátkých filmů Les Oiseaux-Tonnerre v soutěži Cinéfondation.

Trojici francouzských režisérek v oficiálním výběru doplňuje Charline Bourgeois-Tacquetová, která je pravidelnou účastnicí sekce Semaine de la critique. V roce 2018 tam představila svůj druhý krátký film Pauline asservie a o tři roky později ve zvláštní projekci také celovečerní debut Les Amours d'Anaïs. Letos o Zlatou palmu soutěží s druhým filmem La Vie d'une femme. Léa Druckerová v něm ztvárňuje chirurgyni a primářku nemocničního oddělení, jejíž dosavadní rovnováhu naruší příchod Fridy, spisovatelky v podání Mélanie Thierryové.

Americká herečka a producentka Demi Moore pózuje na pódiu během zahajovacího ceremoniálu a projekce filmu The Electric Venus na 79. ročníku filmového festivalu v Cannes (12. května 2026)
Zdroj: SAMEER AL-DOUMY / AFP

Rekordní rok 2023

Z dvaadvaceti filmů, které se ucházejí o Zlatou palmu, režírovaly ženy pět snímků. O udělení ceny rozhodne porota vedená Park Chan-wookem. Vedle tří Francouzek jsou v soutěži také německá režisérka Valeska Grisebachová s filmem Das geträumte Abenteuer a rakouská tvůrkyně Marie Kreutzerová se snímkem Gentle Monster, v němž hrají Léa Seydouxová a Catherine Deneuveová.

Režisérky letos tvoří 23 procent soutěžního výběru. V letech 2021 až 2025 jejich zastoupení dosahovalo v průměru 25 procent. Rekordním byl rok 2023, kdy bylo vybráno šest žen, tedy 33 procent soutěžících. Vyplývá to z údajů kolektivu 50/50, který usiluje o větší rovnost ve filmovém průmyslu.

Kolektiv zároveň upozorňuje, že podíl žen v této prestižní sekci postupně roste. V letech 1946 až 1980 tvořily v průměru tři procenta vybraných režisérů, mezi lety 2011 a 2020 pak dvanáct procent.

Pokládání červeného koberce na schodech festivalového paláce v Cannes (12. května 2026)
Zdroj: THIBAUD MORITZ / AFP

V roce 2018, kdy vznikla charta „za rovnost a rozmanitost na filmových, audiovizuálních a obrazových festivalech“, vystoupalo po červených schodech v Cannes 82 žen z oboru. Symbolicky tak oslavily krok k větší transparentnosti festivalů při sestavování jejich výběru.

Poslední roky zároveň přinesly několik výrazných úspěchů. V roce 2021 získala Zlatou palmu Julia Ducournauová za film Titane, o dva roky později pak Justine Trietová za snímek Anatomie d'une chute (Anatomie pádu). Předtím tuto prestižní cenu nezískala žádná režisérka od roku 1993, kdy byla oceněna Jane Campionová za film Piano. Ženy byly o něco úspěšnější v případě Velké ceny, druhého nejprestižnějšího ocenění festivalu v Cannes, kterou získaly v šesti z 56 ročníků.

Jak ve své zprávě uvedlo francouzské Národní centrum kinematografie a pohyblivého obrazu (CNC) a jak opakovaně připomíná kolektiv 50/50, překážky, kterým režisérky čelí, mají strukturální povahu. Ačkoli ženy tvoří polovinu absolventů filmových škol, narážejí na takzvaný skleněný strop, který je v jejich případě výrazně nižší než u mužských kolegů.

Podle CNC připadalo v letech 2015 až 2024 na režisérky v průměru 28 procent filmů uvedených do kin. Jejich zastoupení přitom postupně roste – v roce 2005 činilo dvacet procent, na začátku osmdesátých let nedosahovalo ani deseti procent.

Většina asociací usilujících o větší genderovou rovnost v oboru se shoduje, že hlavním problémem je přístup k financování. Podle CNC byly v roce 2024 průměrné náklady na film režírovaný ženou o 39 procent nižší než u filmu režírovaného mužem. Velkorozpočtové produkce jsou nejčastěji svěřovány mužským režisérům.

Režisérky naopak obtížněji získávají možnost natočit druhý nebo třetí film. Vzniká tak začarovaný kruh – nižší rozpočet znamená menší viditelnost, a tedy i menší šanci získat financování pro budoucí projekty.

Od ledna 2019 CNC ve spolupráci s kolektivem 50/50 zavedlo „bonus za paritu“ ve výši patnácti procent podpory kinematografie. Hodnocení skupiny je však velmi rozpačité, protože od roku 2022 nastala stagnace – každoročně na něj dosáhne jen zhruba 35 procent filmů.

Článek napsala Lison Chambeová (franceinfo), poprvé byl publikován 13. května 2026 v 07:05 (SELČ).

Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Janssonová zůstala především autorkou mumínků

Od úmrtí finské spisovatelky a kreslířky Tove Janssonové uplynulo 27. června čtvrtstoletí, její dílo však stále žije a s velkou určitostí i bude žít – v příbězích o mumíncích totiž přivedla na svět postavy, jež od svého zrodu nepřestávají oslovovat stále nové generace čtenářů.
před 8 hhodinami

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
včera v 16:55

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
včera v 16:01

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026
Načítání...