Divadlo v Dlouhé premiérovalo Oblomova od romanopisce I. A. Gončarova v dramatizaci Hany Burešové a Štěpána Otčenáška. Hlavnímu hrdinovi v podání hostujícího Michala Isteníka věříme pocity ve všech proměnách komicky laskavého příběhu, v němž zastávají důležité posty snivost a letargie.
Do sladké dřímoty spolu s Oblomovem ovšem neupadnete, projdete (ve zvolna se rozvíjejícím spíše klasicky inscenovaném dramatu) lineární poutí za láskou a změnou životního stylu. Řečeno moderním slovníkem: v Oblomovovi je mocnost inspirativní výzvy jeho přítele Štolce (Jan Meduna) „teď, anebo nikdy“ přímo úměrná oblíbené prokrastinaci ústřední figury.
„Rezignovat na jakékoli touhy a stáhnout se takřka do jogínské nirvány ale v důsledku znamená jen žití napolo, v jistém nevědomí i lhostejnosti k okolí,“ říká režisérka hry Hana Burešová.
Téma osamělosti a odlišného způsobu existence oslovuje napříč stoletími, stejně jako motivy přizpůsobení se partnerovi. Známý literární archetyp pojali tvůrci velmi lidsky, výběr Michala Isteníka z Městského divadla Brno byl zdařilou volbou. „Překvapilo mě, že to zdaleka není s Oblomovovou leností a nepoužitelností tak jednoznačné, jak jsem si myslel,“ uvádí představitel titulní role. Své relaxační místo na sofa si užívá, stejně jako dychtivosti zamilovaných scén s Olgou (Veronika Lazorčáková).
„Kde je v tom všem něco skutečného?“
Především v prvním dějství musíme uvyknout dlouhotrvající statické přítomnosti všech postav a hudebníků na jevišti, živé souzvuky klavíru a houslí později doplní i reprodukovaná hudba. Jejím autorem je herec souboru Jan Vondráček, který se scénickému komponování věnuje vedle své herecké práce. K dynamickému střihu obrazů dochází až s ilustrací salónního života vyšší společnosti v Petěrburgu. „Kde je v tom všem něco skutečného, hlubokého?“ ptá se Oblomov.
Během zábavné scény dialogu Oblomova a Štolce o tom, jak si představují svou budoucnost se ženami, se publikum zcela uvolní, takže snadněji přistoupí na s nadhledem ztvárněné situace tajných schůzek dosud platonických milenců. Láska umí člověka vitalizovat a se současností pěkně zatočit. Strach žít stěžejního aktéra brzdí, útočištěm jsou mu opět kanape, ústraní a klid. Tikot hodin odměřuje různé etapy, životní styl každého determinuje a zároveň poskytuje bezpečí. Takže ani hybný moment skutečné lásky někdy k radikální změně nestačí.
Nejbližší reprízy Oblomova uvede Divadlo v Dlouhé 19. a 23. března.
