Recenze: Oblomov? Teď, anebo nikdy!

Divadlo v Dlouhé premiérovalo Oblomova od romanopisce I. A. Gončarova v dramatizaci Hany Burešové a Štěpána Otčenáška. Hlavnímu hrdinovi v podání hostujícího Michala Isteníka věříme pocity ve všech proměnách komicky laskavého příběhu, v němž zastávají důležité posty snivost a letargie.

Do sladké dřímoty spolu s Oblomovem ovšem neupadnete, projdete (ve zvolna se rozvíjejícím spíše klasicky inscenovaném dramatu) lineární poutí za láskou a změnou životního stylu. Řečeno moderním slovníkem: v Oblomovovi je mocnost inspirativní výzvy jeho přítele Štolce (Jan Meduna) „teď, anebo nikdy“ přímo úměrná oblíbené prokrastinaci ústřední figury.

„Rezignovat na jakékoli touhy a stáhnout se takřka do jogínské nirvány ale v důsledku znamená jen žití napolo, v jistém nevědomí i lhostejnosti k okolí,“ říká režisérka hry Hana Burešová.

3 minuty
Reportáž: Oblomov v Dlouhé
Zdroj: ČT24

Téma osamělosti a odlišného způsobu existence oslovuje napříč stoletími, stejně jako motivy přizpůsobení se partnerovi. Známý literární archetyp pojali tvůrci velmi lidsky, výběr Michala Isteníka z Městského divadla Brno byl zdařilou volbou. „Překvapilo mě, že to zdaleka není s Oblomovovou leností a nepoužitelností tak jednoznačné, jak jsem si myslel,“ uvádí představitel titulní role. Své relaxační místo na sofa si užívá, stejně jako dychtivosti zamilovaných scén s Olgou (Veronika Lazorčáková).

„Kde je v tom všem něco skutečného?“

Především v prvním dějství musíme uvyknout dlouhotrvající statické přítomnosti všech postav a hudebníků na jevišti, živé souzvuky klavíru a houslí později doplní i reprodukovaná hudba. Jejím autorem je herec souboru Jan Vondráček, který se scénickému komponování věnuje vedle své herecké práce. K dynamickému střihu obrazů dochází až s ilustrací salónního života vyšší společnosti v Petěrburgu. „Kde je v tom všem něco skutečného, hlubokého?“ ptá se Oblomov.

Oblomov (Divadlo v Dlouhé)
Zdroj: Martin Špelda/Divadlo v Dlouhé

Během zábavné scény dialogu Oblomova a Štolce o tom, jak si představují svou budoucnost se ženami, se publikum zcela uvolní, takže snadněji přistoupí na s nadhledem ztvárněné situace tajných schůzek dosud platonických milenců. Láska umí člověka vitalizovat a se současností pěkně zatočit. Strach žít stěžejního aktéra brzdí, útočištěm jsou mu opět kanape, ústraní a klid. Tikot hodin odměřuje různé etapy, životní styl každého determinuje a zároveň poskytuje bezpečí. Takže ani hybný moment skutečné lásky někdy k radikální změně nestačí.

Nejbližší reprízy Oblomova uvede Divadlo v Dlouhé 19. a 23. března. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 56 mminutami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 3 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 10 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 20 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026
Načítání...