Recenze: Nová Tosca v Národním je nechtěnou parodií opery i dramatu

Slavné hudební drama Giacoma Pucciniho Tosca se ve Zlaté kapličce dočkalo nové inscenace. Bohužel. Francouzský režisér Arnaud Bernard děj situoval do totalitní mašinérie jakéhosi policejního státu, která však postrádá tíživou atmosféru a působí směšně. Ke komorní, intimní linii příběhu přistoupil bez jakéhokoliv vhledu a zaujetí. Představení zemdlívá do neinvenční parodie opery i dramatu jako takového.

Úvaha, z níž Bernard vycházel, není neplodná. Hlavní postavou opery není pěvkyně Floria Tosca milující svého snoubence, malíře Cavaradossiho, ale brutální policejní ředitel Scarpia. Příběh se proto odehrává v blíže nespecifikovaném totalitním státě a má vyobrazovat „machiavelismus moci, všeobecné podezírání, zmanipulované procesy, institucionalizaci anonymního sousedského donášení, čistky, pokleslou propagandu a svévolné věznění, zničené lidské osudy,“ jak v programu vylíčil sám režisér.

Jenže této ideji, kterou z díla bezesporu je možné vydobýt, naprosto nedostál. Zmateně pobíhajících policistů a agentů servilně plnících Scarpiovy rozkazy by se ani podprůměrně mazaný zločinec nezalekl. Úředníčci v sinalých uniformách se přemisťují z místa na místo, klapou do psacích strojů, snímají otisky prstů a telefonují. Diváka mrazí jedině z pocitu trapnosti.

4 minuty
Reportáž: Tosca v Národním divadle
Zdroj: ČT24

Při podrobnější analýze by inscenaci mohla být vytknuta řada chyb různé závažnosti: zbytečné doslovné pantomimy objasňující samozřejmé, papundeklové kulisy památek, naprosté opominutí náboženského rozměru dramatu, o závěrečné sebevraždě Toscy ani nemluvě. Jediný moment, kdy na publikum dýchne divadlo, je závěr prvního jednání, kdy dav na jevišti ztuhne při fotografování a Scarpia si kamsi do kanceláře odvádí mladou dívku za účelem jejího zprznění.

Nikoliv Berija, okresní estébák

Režisérské selhání je patrné i na postavě policejního ředitele. Bernard se při promýšlení její psychologie inspiroval možná nejodpornější bytostí minulého století, Lavrentijem Berijou, který s potěchou vykonával Stalinovy čistky a další mimořádně obludná zvěrstva včetně masakru v Katyni. Jistě, byť neoslnivě zpívajícímu Francescu Landolfimu však ze Scarpia vyšel tak trochu neohrabaný frustrovaný estébáček regionálního významu. A to byl na jevišti nejkomplexnější figurou.

Francesco Landolfi
Zdroj: Národní divadlo/Patrik Borecký

K dalším hrdinům se Bernard totiž zřejmě nedostal vůbec. Herecký projev Valtera Borina coby malíře Cavaradossiho a Andy-Louise Bogzy v titulní roli si jinak vysvětlit nelze. Oba jsou ponecháni napospas svým dramatickým instinktům, což vede k hypertrofovaným gestům ze slovníku archaických operních klišé. Bogza okolo sebe v přepjatých pózách pohazuje šál a zase jej sbírá, Borin se toporně plouží jevištěm ve quasimodovském předklonu a někteří diváci brzy přestanou skrývat úšklebky, ba smích.

Je třeba zdůraznit, že ani jeden z pěvců na této parodii opery nenese vinu. Tosca Bogze z hudebního hlediska sluší, může uplatnit dramatičnost barvy svého hlasu. Zpívala čistě a zněle i v nižších polohách, výrazně a přesto vyváženě, s potřebným nadhledem a samozřejmostí. Ta chyběla Borinovi, jehož útlejší hlas v některých exponovaných místech nezazněl s dostatečnou velkolepostí a razancí.

Anda-Louise Bogza a Valter Borin
Zdroj: Národní divadlo/Patrik Borecký

Taktovky se ujal hudební ředitel Státní opery Andreas Sebastian Weiser. Orchestr, který z důvodu stále ještě nezahájené rekonstrukce Státní opery hraje v několika exilech včetně historické budovy Národního divadla, nevynikal emotivností ani dynamičností. Pucciniho známá partitura potřebuje plnokrevnější nastudování. Na druhou stranu, muzikanti hráli přesně, čistě a bez chyb. To by však mělo být běžnou praxí, nikoliv kýženým cílem.

Operní milovníci tak mohou štkát, že z repertoáru zmizelo klasické Jernekovo a Svobodovo obnovené nastudování Toscy z roku 1947 (sic!), které se ale, pravda, mnohdy hrálo před poloprázdným sálem, i Morávkova zdařilá moderní inscenace z roku 2000. Ostatně, při první i druhé premiéře, jejíž obsazení bylo hodnoceno, dalo publikum najevo svou nelibost bučením, které je v poslední době při uvádění nových operních inscenací v Národním divadle slyšet často. Tentokrát oprávněně.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
před 8 hhodinami

Alright, alright, alright. McConaughey má kvůli AI ochrannou známku na svůj obličej

Matthew McConaughey si nechal zaregistrovat záběry z filmu Omámení a zmatení se svou podobou a hlasem jako ochrannou známku. Hvězda snímku Interstellar či krimi seriálu Temný případ tak bojuje proti zneužití svého obličeje umělou inteligencí, píše Wall Street Journal. Podle všeho jako vůbec první herec.
před 13 hhodinami

I v Ostravě zůstává Idiot obrazem společnosti

Jeviště Národního divadla moravskoslezského patří knížeti Myškinovi, hlavnímu hrdinovi románu Idiot od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nová jevištní dramatizace vznikla přímo pro ostravskou scénu.
15. 1. 2026

Kulturní zpráva o Grónsku: Audiokniha Cit slečny Smilly pro sníh nebo seriál Vláda

Beletrie, audioknihy i seriál dávají českým čtenářům a divákům možnost, jak se seznámit s příběhy z Grónska. Včetně koloniální minulosti, která se odráží i v kultuře a o níž se v současné době znovu mluví v souvislosti se zájmem amerického prezidenta Donalda Trumpa tuto zemi získat.
15. 1. 2026

Zoe Saldanaová se stala díky Avataru nejvýdělečnější herečkou

Scarlett Johanssonová dokralovala, prvenství mezi nejvýdělečnějšími herečkami zaujala Zoe Saldanaová. A to díky třetímu pokračování série Avatar, která sama láme kasovní rekordy.
15. 1. 2026

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
15. 1. 2026

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026
Načítání...