Recenze: Nová Tosca v Národním je nechtěnou parodií opery i dramatu

Slavné hudební drama Giacoma Pucciniho Tosca se ve Zlaté kapličce dočkalo nové inscenace. Bohužel. Francouzský režisér Arnaud Bernard děj situoval do totalitní mašinérie jakéhosi policejního státu, která však postrádá tíživou atmosféru a působí směšně. Ke komorní, intimní linii příběhu přistoupil bez jakéhokoliv vhledu a zaujetí. Představení zemdlívá do neinvenční parodie opery i dramatu jako takového.

Úvaha, z níž Bernard vycházel, není neplodná. Hlavní postavou opery není pěvkyně Floria Tosca milující svého snoubence, malíře Cavaradossiho, ale brutální policejní ředitel Scarpia. Příběh se proto odehrává v blíže nespecifikovaném totalitním státě a má vyobrazovat „machiavelismus moci, všeobecné podezírání, zmanipulované procesy, institucionalizaci anonymního sousedského donášení, čistky, pokleslou propagandu a svévolné věznění, zničené lidské osudy,“ jak v programu vylíčil sám režisér.

Jenže této ideji, kterou z díla bezesporu je možné vydobýt, naprosto nedostál. Zmateně pobíhajících policistů a agentů servilně plnících Scarpiovy rozkazy by se ani podprůměrně mazaný zločinec nezalekl. Úředníčci v sinalých uniformách se přemisťují z místa na místo, klapou do psacích strojů, snímají otisky prstů a telefonují. Diváka mrazí jedině z pocitu trapnosti.

Nahrávám video
Reportáž: Tosca v Národním divadle
Zdroj: ČT24

Při podrobnější analýze by inscenaci mohla být vytknuta řada chyb různé závažnosti: zbytečné doslovné pantomimy objasňující samozřejmé, papundeklové kulisy památek, naprosté opominutí náboženského rozměru dramatu, o závěrečné sebevraždě Toscy ani nemluvě. Jediný moment, kdy na publikum dýchne divadlo, je závěr prvního jednání, kdy dav na jevišti ztuhne při fotografování a Scarpia si kamsi do kanceláře odvádí mladou dívku za účelem jejího zprznění.

Nikoliv Berija, okresní estébák

Režisérské selhání je patrné i na postavě policejního ředitele. Bernard se při promýšlení její psychologie inspiroval možná nejodpornější bytostí minulého století, Lavrentijem Berijou, který s potěchou vykonával Stalinovy čistky a další mimořádně obludná zvěrstva včetně masakru v Katyni. Jistě, byť neoslnivě zpívajícímu Francescu Landolfimu však ze Scarpia vyšel tak trochu neohrabaný frustrovaný estébáček regionálního významu. A to byl na jevišti nejkomplexnější figurou.

Francesco Landolfi
Zdroj: Národní divadlo/Patrik Borecký

K dalším hrdinům se Bernard totiž zřejmě nedostal vůbec. Herecký projev Valtera Borina coby malíře Cavaradossiho a Andy-Louise Bogzy v titulní roli si jinak vysvětlit nelze. Oba jsou ponecháni napospas svým dramatickým instinktům, což vede k hypertrofovaným gestům ze slovníku archaických operních klišé. Bogza okolo sebe v přepjatých pózách pohazuje šál a zase jej sbírá, Borin se toporně plouží jevištěm ve quasimodovském předklonu a někteří diváci brzy přestanou skrývat úšklebky, ba smích.

Je třeba zdůraznit, že ani jeden z pěvců na této parodii opery nenese vinu. Tosca Bogze z hudebního hlediska sluší, může uplatnit dramatičnost barvy svého hlasu. Zpívala čistě a zněle i v nižších polohách, výrazně a přesto vyváženě, s potřebným nadhledem a samozřejmostí. Ta chyběla Borinovi, jehož útlejší hlas v některých exponovaných místech nezazněl s dostatečnou velkolepostí a razancí.

Anda-Louise Bogza a Valter Borin
Zdroj: Národní divadlo/Patrik Borecký

Taktovky se ujal hudební ředitel Státní opery Andreas Sebastian Weiser. Orchestr, který z důvodu stále ještě nezahájené rekonstrukce Státní opery hraje v několika exilech včetně historické budovy Národního divadla, nevynikal emotivností ani dynamičností. Pucciniho známá partitura potřebuje plnokrevnější nastudování. Na druhou stranu, muzikanti hráli přesně, čistě a bez chyb. To by však mělo být běžnou praxí, nikoliv kýženým cílem.

Operní milovníci tak mohou štkát, že z repertoáru zmizelo klasické Jernekovo a Svobodovo obnovené nastudování Toscy z roku 1947 (sic!), které se ale, pravda, mnohdy hrálo před poloprázdným sálem, i Morávkova zdařilá moderní inscenace z roku 2000. Ostatně, při první i druhé premiéře, jejíž obsazení bylo hodnoceno, dalo publikum najevo svou nelibost bučením, které je v poslední době při uvádění nových operních inscenací v Národním divadle slyšet často. Tentokrát oprávněně.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Jiřině Bohdalové je 95 let, hraje téměř stejně tak dlouho

Herecká kariéra Jiřiny Bohdalové trvá bezmála devadesát let, tedy téměř celý její život, protože 3. května slaví devadesáté páté narozeniny. Jubileum herečky připomíná ve svém programu i Česká televize.
před 8 hhodinami

Mezinárodní porota Benátského bienále podala demisi, píší média

Mezinárodní porota bienále v Benátkách podala demisi. Vedení přehlídky nezveřejnilo důvody tohoto kroku, který pravděpodobně souvisí s kritizovanou přítomností ruské národní expozice a také s rozhodnutím poroty vyloučit z udělování cen Izrael, uvádějí italská média. O udělení cen, Zlatých lvů, tak letos rozhodnou návštěvníci. Porota demisi ohlásila jen týden před začátkem bienále, který připadá na středu 6. května.
1. 5. 2026Aktualizováno1. 5. 2026

Talankinův ztracený Oscar se našel, v USA s ním režiséra nepustili do letadla

Sošku Oscara ruského režiséra Pavla Talankina nalezly aerolinky Lufthansy poté, co s ní režisérovi ostraha newyorského letiště Johna F. Kennedyho zakázala vstoupit na palubu letadla. Cenu, kterou získal za česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi kritizující ideologickou indoktrinaci ruských školáků, musel Talankin odbavit k přepravě mimo kabinu. Po příletu do Německa se už ale soška nenašla, informovala dříve stanice BBC.
1. 5. 2026Aktualizováno1. 5. 2026

Film o Jacksonovi postrádá skandály, diváci se ale hrnou

Hraný film o králi popu Michael vynesli diváci k návštěvnickému rekordu. Za převyprávění začátku příběhu Michaela Jacksona utratili první víkend jen v severoamerických kinech 97 milionů dolarů (přes dvě miliardy korun). Zato kritici nadšením šetří, mimo jiné tepají do povrchnosti snímku, který ignoruje, že zpěvácká superhvězda čelila obvinění ze sexuálně nevhodného chování. Tvůrci tyto pasáže přetočili, aby se vyhnuli právním problémům.
29. 4. 2026

Do očí se jim propsal život i válka, říká fotograf o lidech z Náhorního Karabachu

Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín a Jan Mihaliček fotografovali na přelomu milénia Národní Karabach. V konflikty poznamenané enklávě v jihozápadním Ázerbájdžánu zachytili hrůzy války, uprchlíky, ale také obnovu ve vzácných chvílích klidu. Jejich snímky jsou do poloviny června k vidění na výstavě Když se Bůh nedíval v pražské Leica Gallery. Mihaliček o Náhorním Karabachu mluvil s moderátorkou Terezou Řezníčkovou v Událostech, komentářích.
29. 4. 2026

Mužům se špatně vyjadřují emoce, říká tvůrce seriálu o toxické maskulinitě

Skotský scenárista, komik a herec Richard Gadd na sebe upozornil autobiografickou zpovědí ze zkušeností se stalkingem a znásilněním. Osobní příběh Sobík nejprve uspěl na britských jevištích a jeho televizní zpracování sbíralo jednu cenu za druhou. Teď se pustil do čisté fikce – mrazivého dramatu Poloviční chlap „o dvou zlomených mužích“.
29. 4. 2026

Koloseum chystá obranu proti překupníkům se vstupenkami

Pokud se lidé chystají do Itálie, musí se připravit na komplikace se vstupenkami na nejžádanější památky. Z oficiálních předprodejů je totiž vykupují překupníci a nabízejí za vyšší ceny. Platí to například pro římské Koloseum, které už kvůli tomu chystá změnit podmínky on-line prodeje. Podle redaktora ČT Vladimíra Piskaly většina lidí vstupenky na prohlídku tohoto amfiteátru nekupuje v oficiálním předprodeji, ale u někoho jiného a většinou dráž.
28. 4. 2026

Rocky konečně zdolal „své“ schody. Philadelphské muzeum ale sochu léta odmítalo

Herec, scenárista a režisér Sylvester Stallone už v osmdesátých letech věnoval městu Philadelphia sochu znázorňující nejslavnějšího tamního obyvatele, který nikdy nežil – filmového hrdinu Rockyho Balbou. Stát měla u ikonických schodů, na nichž hollywoodský boxer-outsider trénoval. Jenže ty vedou k Muzeu umění, které se desetiletí stavělo proti umístění kýčovité rekvizity. Názor změnilo až nyní – a spornou sochu rovněž uznalo jako outsidera, který nakonec díky vytrvalosti dosáhl svého.
28. 4. 2026
Načítání...