Lucii Scerankovou jsme znali jako už populární autorku zajímavých atypických videí, kde svérázně pracovala s časem i prostorem. Připomeňme si její starší díla, Vždy v osem pol piatej nebo Carte Blanche, ve kterých postupně sílily tendence opustit zákony filmového zpracování informace směrem ke statice. Tato výstava právě dokládá zajímavou, až intimní fázi autorčina vývoje, kdy rezignuje na informační výhody videa a přesouvá se ke specificky pojaté práci s inscenovanou fotografií. Zastavme se nad atypickým příběhem – autor komprimuje svoje tvůrčí procesy ke zdánlivě předchozí, primární fázi statické fotografie s tím, že je prostoupen snahou předat touto v pořadí obráceně postupující a existující formou stejně emotivní a kvalitní informaci. A chce nám dopřát podobný zážitek….
Naplňuje své záběry až nesnesitelně komprimovanými emocemi, pracuje s osobními mýty, míchá asociace, plné symboliky a vlastních vnitřních krajin. Nechává na sebe působit vzpomínky, celá řada fotografií jsou jakýmisi kolážemi až klipově pojímaných vizuálních poznámek a komentářů…. Divák musí přijmout autorčinu fascinaci těžko přenosných situací a míst, zajímavou barevnost, vrstvení prostředí…
Myslím, že je ovlivněna mnoha meditujícími autory, filosofie jejích prací je sérií reakcí na vývoj či postoje řady tvůrců a tvůrčích postupů, těmi nejstaršími historicky prvními (a kouzelnými) fotografiemi počínaje. V jejím světě vztahů mezi plochou a hloubkou, mezi inscenovanou znásilňovanou fotografií a otevřeným reagováním na svět současné vizuality, tak často nenápadně znásilňovaný a zneužívaný zákony konzumu, však vzniká kouzlo nového díla. Fotografie, na které se dlouho nezapomíná. Nelehké, těžké, tmavé? Opouštíme s autorkou reálný svět, který ale je stále všude cítit….
Výstava Lucie Scerankové v galerii A. M. 180 prezentuje výběr fotografií z diplomového projektu Zázrak je na inom mieste doplněný o novou fotografii Bludný.
Galerie A. M. 180@Utopia klub, Bělehradská 45, Praha 2 / výstava potrvá do 9. 8. 2011
