Recenze: Krvavá svatba v Národním je divadlo v každém detailu

7 minut
Národní divadlo uvádí Krvavou svatbu
Zdroj: ČT24

Krvavá svatba Federika Garcíi Lorky čas od času svou básnickou naléhavostí přesvědčí české divadelníky k inscenování. Jednotlivé inscenace se však od sebe značně odlišují. Lorkova temná balada o lásce a vášni poskytuje vděčnou základnu pro různorodé uchopení a autorský přístup inscenátorů. Stalo se tak i nyní v pražském Národním divadle, kde vzniklo zajímavé, multižánrové představení pod kreativním vedením režisérské dvojice SKUTR.

Pánové Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský spolu s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou, scénografem Jakubem Kopeckým, kostýmní výtvarnicí Simonou Rybákovou a hudebníkem Petrem Kalábem přenesli španělskou scénickou báseň do obecnějšího prostředí, na jakési pomyslné pomezí prostoru i času.

Metafory a symboly

Neslyšíme flamenco ani kastaněty, nýbrž folklorní moravskoslovenské nápěvy, ale i soudobou popovou melodičnost, nevidíme černé vdovy a bílé nevěsty v historizujících kostýmech, ale různou škálu žluté (ženy) a hnědé či šedivé (muži). Postavy se nepohybují v konkrétním prostředí, ale v divadelním prostoru, vyjadřujícím se převážně světelně, kde se může stát cokoli a bez psychologizujících momentů hrát o věčných lidských tématech – lásce, vášni a smrti.

Inscenace se vyznačuje vysokou stylizovaností, což klade velké nároky na herce. Nemohou se schovat za všeobecně přijatelné chování a ilustrativní gesta, naopak jejich postavy o sobě nejvíce vypovídají stylizovaným jakoby tanečním pohybem, kdy pronesená slova zrazuje tělo.

Pohyb odhaluje skryté touhy, vášně, přání, smutky a obavy. Jakoby bezděčné škubnutí nohy, náhle rozevláté ruce, i samotný tanec – vše vytváří metafory a skryté významy. Rovněž tak nemnohé rekvizity jsou zde používány jako symboly. Básnicky výmluvný tvar dotvářejí i dramaturgicky přidané figury mrtvých mužů, kteří tancem a svým fyzičnem doplňují jednoznačně ženský svět původní předlohy.

Uhrančivá Luna, civilní Smrt

V tomto celku se nedá mluvit o jednotlivých hereckých výkonech, neboť všichni slouží režijnímu vidění, které je naštěstí působivé. Pochopitelně že někdo se s režijní poetikou vyrovnal lépe, jiný hůře.

Ovšem v tomto pojetí značnou roli hraje také typové obsazení, které selhává hlavně u Leonarda, fatálního muže Nevěsty, kdy Filip Kaňkovský přes veškerou hereckou snahu ten potřebný sex-appeal prostě nemá. Taktéž Saša Rašilov jako Smrt je, na rozdíl od uhrančivě expresivní Luny Soni Červené, moc civilní a typově neuchopitelný.

Bez ladabylosti

Významnou roli v inscenaci hraje též scéna, světelný part i hudba. Je povznášející sledovat, jak jednotlivosti tvoří výmluvný metaforický celek. Divadlo v každém detailu. Může se někomu líbit více nebo méně, ale nikdo mu nemůže upřít kreativní snahu. Povšechná ledabylost, tolik omílaná na českých jevištích, je režijnímu tandemu SKUTR cizí, a to je už samo o sobě dostačující a přínosné.

Krvavá svatba (Národní divadlo v Praze)
Zdroj: Martin Špelda/Národní divadlo v Praze

Krvavá svatba v Národním divadle je moderní divadlo, přes slova vzdáleného básníka hovořící současným jazykem.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
včera v 10:44

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026

Po Sudetském domě se Javůrek rozveselil Léty sametovými

Autor trilogie Sudetský dům Štěpán Javůrek vydává nový román. Po osudu lidí ze Sudet chtěl prý napsat něco veselého. Léta sametová jsou hořkosladkou komedií z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
13. 1. 2026
Načítání...