Divadlo ABC v režii Ondřeje Zajíce premiérovalo hru Pavla Kohouta August August, august. Téměř půl století staré drama časem neztrácí, protože coby poselství do dnešních dní nese téma diktátu mocných a souboje síly s fantazií. Navíc jde o mimořádně výpravnou inscenaci, takže se divák Městských divadel pražských s tímto novým titulem v mžiku stává i divákem varietně-cirkusovým.
Recenze: Klaun August je aktuální manipulací mocných
Neony ozářená manéž svírá širé teatrum mundi a spolu s hledištěm dýchá dětský svět klaunů, akrobatů, kouzel a triků. Jevištní ztvárnění cirkusového života podléhá určitému schématu – i přes hudební a choreografické modernizace. Imaginace, kterou podněcuje text plný jazykových hříček, se svobodně klene jako most k publiku. Soubor byl v kontaktu s autorem, který jim v začátku zkoušení sám hru, uvednou poprvé roku 1967 na Vinohradech, přečetl.
„Rok poté přišly armády Varšavského paktu, v srpnu. A slovo srpen se skoro v každém velkém jazyce včetně slovenštiny překládá jako august. Vznikl jakýsi dojem, že to je hra o sovětské okupaci. Já jsem dojem nevyvracel, protože celá hra je v podstatě o tom, jak umřel sen a jak fantazie byla zahubena mocí,“ uvádí osmaosmdesátiletý Pavel Kohout.
Nevinný klaun, ďábelský ředitel
Nikdy se nevzdávajícího klauna Augusta Augusta hraje Zbigniew Kalina, jehož komediálního talentu a herecké kreativity jsem si všimla už dříve, v souvislosti s angažmá v Divadle Aqualung (například ve hře o Janu Husovi). Jako August August je houževnatým snílkem, rozhodnutým překonat všechny překážky. Beze lstí a s láskou, někdy neohrabaně, jindy furiantsky směle. Manipulace a podrazů naopak užívá protihráč, démonický ředitel cirkusu (Jiří Schwarz).
Kostýmní spolupráce Dany Hávové rámují pohlednou show, stejně tak pohybové kreace z dílny Jany Hanušové a Martina Packa. Program spojuje pohotový Inspektor manéže Vasila Fridricha, jehož majstrštykem na zdejší scéně je role vyšetřovatele v politickém dramatu Na miskách vah. Klaunovu partnerku Lulu (ve stejné tradiční poetice) ztvárňuje Veronika Svojtková.
Komu by se na první pohled mohla zdát inscenace relaxační (chůdy, žonglování, krásné dívky s péřovými ozdobami, akrobacie na tyči…), tomu nutno připomenout, že drezírovat bílé lipicány bychom měli chtít a nenechat si svou touhu vzít. Mít své vlastní jméno a vlastní dílo, tak zní motto závěru kusu. Diváci se na novinku mohou do konce roku vypravit ještě čtyřikrát.