Známý kreslíř a autor nesčetných vtipů Jiří Slíva má i jinou, méně známou tvář – právě vydané album Nemysli na to potvrzuje, že ani role autora písní a zpěváka mu není cizí.
Samozřejmě nesmíme očekávat nějaké hlasové kreace, naopak, Slívův projev je příjemně civilní až laskavý, chtělo by se říci, stejně jako jeho vtipy, které neuráží prvoplánovým atakem, ale jsou plné pochopení pro vše lidské.
Po debutu Kup si bicí! nabízí Jiří Slíva pouze nové písně, ze všech je přitom cítit jak jeho láska k jazzu, tak i rockové mládí v rodné Plzni. A říká-li Slíva, že jeho písničky jsou cvok'n'roll, je to vlastně docela výstižné. Protože, podobně laděné texty by komerčně uvažující autor nejspíš nevypustil, Slíva se ale může k hlavnímu proudu klidně otočit zády, dělá si vše především pro radost.
A ta je také z patnácti písniček náležitě cítit, a to nejen díky již zmíněnému Slívovu zpěvu, ale také díky výtečné kapele, která jej doprovází. Stačí uvést jména muzikantů a je jasné, že po instrumentální stránce nebude nahrávkám co vyčítat: Svatobor Macák na saxofon, Karel Růžička na piano, Josef Vejvoda bicí, Adam Tvrdý na kytaru, Petr Dvorský jako kontrabasista, všechno uznávaní a ostřílení jazzmani, za bicí si odskočil i publicista Petr Vizina, o aranže se postaral Marek Doubrava…
Hudebně slyšíme krásně kavárenský jazz, reggae i rockové či bluesové názvuky, šanson, lehký šraml, zkrátka všehochuť, jež ale díky jak zmíněným muzikantům, tak aranžím i produkci Ondřeje Ježka drží krásně pohromadě.
Vtipný cvok'n'roll
Jak bylo řečeno, Slíva má tu velikánskou výhodu, že se nemusí ohlížet na nějaké žebříčky prodejnosti, díky tomu můžeme na albu slyšet písně jako Automat na kávu, popisující vynález automatu na kávu, zároveň si ovšem Slíva jemně rýpne do našich zákonodárců, kterým tento přístroj pomůže, aby neklimbali, až se bude hlasovat, aby mluvili „vhodně, s koalicí shodně“, aby nemohli spát, a také pochválí, že právě díky tomuto vynálezu milý u milé neusne… A to vše je hudebně laděné do jakéhosi šansonu!
A třeba vtipně gastronomický Guláš, v němž se Slíva s úsměvem vypočítává, za jakými lahůdkami jsou lidé ochotni jezdit po světě, aby se pak podivil, že „ty jen guláš…“ Úsměvné, můžeme v tom ale hledat i lehké rýpnutí do našeho zápecnictví.
Vtipná je písnička Die Geburt des Dadaismus, popisující vtipně za doprovodu majestátních varhan, sklouzávajících ovšem až do častušky, zrod dada i setkání dadaisty Tristana Tzary s opilým V. I. Leninem, stejně jako Chaos v hlavě, v němž Slíva přiznává, jak se mu vše v hlavě plete: „mám v hlavě chaos / od Putíka, do Petišky… co je merlot, co je pinot, kde je čisto a kde je špína…“
A co třeba pěkně odsýpající píseň Jen dál, v níž se zpívá, jak nejen fotbalové reprezentace, ale i třeba dinosauři a lidoopi či pro změnu avantgarda a poezie nebo střední třída vypadli, zatímco sapiens, kaktusy a kapitál jdou dál… Co s tím? Brát to jako nezávazný popěvek, anebo jako sdělení, nad nímž stojí za to se zamyslet? Právě v téhle nejednoznačnosti, klamání tělem spočívá Slívova síla, protože nad jeho písničkami se – stejně jako nad jeho kresbami – můžeme bavit i přemýšlet…
