Recenze: Hřivnáč na přání dokazuje, že klasické techniky nejsou mrtvé

Je značně utěšitelné moci nahlédnout do výtvarného světa Tomáše Hřivnáče, neboť v záplavě upovídaného a překombinovaného konceptuálního umění, módy posledních let, se najednou ocitáme ve srozumitelné společnosti figurativní kresby a malby. S podivem ne tak běžný zážitek zprostředkovává pražská Galerie La Femme, která ještě ctí klasickou malbu a akcentuje ženský motiv. Tomáš Hřivnáč bezpochyby patří mezi vrcholné umělce z okruhu galerie. Jeho dokonalé grafiky technikou suché jehly i akvarely „na přání“ je možné vidět do 30. listopadu.

Hřivnáč miluje pohyb a dokáže ho mistrně zachytit. V tomto směru je divácky nejvděčnější a také nejoblíbenější jeho cyklus Flamenco, za nějž získal v roce 2009 první cenu na mezinárodním bienále grafiky Xàtiva, v kolébce tohoto tance, ve Španělsku.

Několik obrazů ze série připomíná i současná výstava. Jeho tanečnice plné vnitřní energie, napětí, ale zároveň sršící radostí z pohybu a z vyprávění tanečních příběhů stále okouzlují. Uměřená barevnost, dokonalá kresba, která ovšem působí velice uvolněně, dávají vyniknout kráse ženského těla prodchnutého vášní.

Vášeň i jisté napětí obsahují i Hřivnáčovy akty. I na tomto intimním poli pracuje umělec s pohybem a energií. Ženská těla jsou zachycena ve výrazném gestu, jakoby v jedinečném okamžiku konkrétní situace, což v divákovi evokuje utajený příběh, opět v čele s emocemi, jako jsou vášeň, cit, touha, smyslnost.

Zcela jinou kategorii pak představují Hřivnáčovy portréty. Na tomto poli výtvarník dokazuje, že je vskutku mistr techniky suché jehly. S dokonalou bravurou vytváří podobizny jdoucí do nitra a jakoby mimoděk odhalující podstatu oné konkrétní osoby.

Tak z portrétu Bohumila Hrabala k nám dolehne jistý smutek a nedokonale utajovaná únava, přestože se spisovatel ve své typické pozici u piva usmívá. Podobný smutek evokuje i portrét Pierra Richarda, zde ještě o něco výraznější, neboť první „klidový“ portrét doplňuje druhý obraz, na kterém komikovu tvář zdobí jeho osvědčený klaunský úsměv, působící v kontextu skoro jako záměrná maska, zakrývající onen pověstný smutek klauna.

Je opravdu radost procházet se mezi dílem Tomáše Hřivnáče. Dokonale zvládnutá forma zpracovává příjemný obsah. Člověk v jeho podání je vášnivý, nikoli vyšinutý, dramatický, ale ne tragický, a nabitý emocemi, ovšem převážně těmi kladnými.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026

Herce Vala Kilmera „hluboko z hrobu“ oživí AI

Herec Val Kilmer zemřel před téměř rokem, přesto se objeví v chystaném filmu As Deep as the Grave (Hluboké jako hrob). Umožní to generativní umělá inteligence. Podle agentury AP se jedná o jedno z dosud nejodvážnějších využití AI ve filmové tvorbě.
20. 3. 2026

V Lipsku začal knižní veletrh, za Česko čte Pilátová či Hlaučo

V německém Lipsku začal mezinárodní knižní veletrh, za Česko se na něm představí čtrnáct autorek a autorů. Od loňského podzimu probíhá v německy mluvících zemích Rok české kultury. Akce vyvrcholí na podzim největší knižní výstavou světa ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bude Česko čestným hostem.
20. 3. 2026
Načítání...