Po šesti řadách seriálu sleduje osudy Panství Downton také film. Od 12. září se v kinech znovu setkávají hrdinové z prostředí anglické šlechty a nečeká je nic menšího než královská návštěva. Je konec dvacátých let a panství neúprosně čelí moderně a společenským změnám. Ve strachu nepohněvat si fanoušky seriálu se ale filmový příběh neodkloní od zavedené formy a ze stejného strachu se v něm ani nic nestane. Autoři si přejí svého diváka polaskat, uklidnit a dát mu přesně to, co očekával – trochu toho dramatu, ale hodně lásky a britského humoru.
Recenze: Filmovému Panství Downton nechybí humor a laskavost, odvaha ale ano
V úvodním obrazu pozorujeme putování královského dopisu. Rytmicky sestříhaná scéna přechází s doprovodem melodie ze seriálové znělky v klasický celek downtonského panství. Jako by úvod diváka ujišťoval, že dostane svou seriálovou klasiku, a zároveň sliboval příchod nového dobrodružství.
Rodinné konflikty ano, dějinné ne
Seriálová podoba Panství Downton byla v nejlepším slova smyslu historickou rodinnou ságou. Své diváky lákala na typický britský břitký humor, inteligenci, důstojnost a doby gentlemanů a dam. Vedle toho perspektivou bohaté rodiny Crawleyových divák sledoval chod dějin a prostřednictvím svých hrdinů historické události prožíval.
Tvůrci seriálu v čele s Julianem Fellowesem (který je též podepsaný pod filmovým scénářem) byli v prvních sériích k postavám až nekompromisní. Příběhy byly plné překvapivých, i když realistických zvratů. V pozdějších řadách, hlavně v té poslední, jako by tvůrci „vyměkli“ a už nechtěli dávat hrdinům tak zabrat. Zaměřovali se především na drobná mezilidská dramata a vzájemné vztahy.
Na panství Downton prožívali diváci osudy od časů, jež přály velkoleposti (příběh se začal odvíjet v roce 1912), až po smutná léta Velké války, která hrdiny dovedla do nástrah moderní doby. Seriálový děj se zastavil v roce 1925, rodina i služebnictvo byly napjaté, kam se společenské změny posunou, jaké místo má v budoucím světě takové panství, jako je Downton. A zvědavi byli i příznivci seriálu. Ve filmu ale postavy místo krušných třicátých let a následujících válečných útrap prožívají rok 1927. Julian Fellowes zřejmě nechtěl nechat rodinu Crawleyových a její služebnictvo čelit těžkým životním situacím a zvolil pro zakončení ságy nekonfliktní historické pozadí.
Mnoho vnějších, dobových vlivů tedy tentokrát do osudů postav nezasahuje, o to více osobních zápletek může divák v příběhu čekat. Filmové ztvárnění je vyústěním posledního dílu seriálu, v němž se tvůrci rozhodli každému z hrdinů dopřát šťastný konec. Která z postav nestihla prožít happy end tehdy, má možnost ve filmovém závěru.
Dohromady o ničem, ale s humorem
Formálně filmové Panství Downton spadá do dramaturgické škatulky takzvaných tematických filmů, tedy snímků, jimž vládne jedno ústřední téma podporované větším množstvím stejně významných příběhů (se stejným poselstvím). Tato pravidla ovšem snímek nenaplňuje. Bohužel ústřední téma (dobová proměna) není tak silné a jednotlivé příběhy nejsou vyvážené a ani nenesou stejné poselství.
Maggie Smithová
Většině filmového příběhu vládne boj downtonského služebnictva bojkotujícího to královské. Což by byla krásná metafora a jako symbolika by stačila, ale tvůrcům to bylo, zdá se, málo a dominanci tomuto příběhu nepropůjčili (snad nezáměrně). Nadměrné množství příběhů má pak za výsledek jediné – dojem, že film je dohromady o ničem.
Co mu ale nechybí, je vytříbenost dialogů a humor, který po všechna léta provázel i seriál. Své okolí i diváky jím zásobovala zejména hraběnka vdova v podání Maggie Smithové (známé jako profesorka McGonagallová z Harryho Pottera) – a jinak tomu není ani ve filmu. Bez nadsázky je hraběnka Violet důvodem, proč na filmové Panství Downton jít a v sále zůstat.
Nicméně abychom doyenku rodiny parafrázovali: Má scenárista připraveno dost bonmotů, aby humor vydržel po celou dobu?