Do pražského Divadla Na zábradlí se vrací Racek. Hra Antona Pavloviče Čechova měla na této scéně naposledy premiéru před třiceti lety v oceňovaném nastudování Petra Lébla. Nyní komedii o nenaplněných ideálech a citech režíruje Jiří Havelka.
Racek vrací do Divadla Na zábradlí nekonečné čekání na štěstí, které nepřichází
2 minuty
Do Divadla Na zábradlí se vrátil Racek
Racek patří na českých scénách k oblíbeným titulům. Divadelníky láká zřejmě díky palčivému společensko-kritickému tématu, jakým je umělecká seberealizace a generační střet v umění. Navíc na pozadí lidských příběhů přináší věčné motivy neopětované lásky, odcizení, osamělosti, stárnutí a nekonečného čekání na štěstí, které však nepřichází.
Havelka: Čechov byl mimo můj vesmír
„Pokud je to komedie, tak spíše existenciální absurdní drama než groteska,“ míní režisér Jiří Havelka. Přiznává, že s Čechovem se dosud míjel. „Čechov pro mě vždy splýval s typem divadla, které jsem vnímal jako lehce mimo ten můj vesmír, v oblasti psychologie, realismu, motivací, průběžného jednání, výkladů, násilných interpretací a všeho, co mi – jak jsem se domníval – nenabízí dostatečně dobrodružnou cestu ani jako divákovi, ani jako tvůrci,“ uvedl.
Sám byl proto překvapen, jak přirozeně došli k této volbě s Dorou Štědroňovou, uměleckou šéfkou Divadla Na zábradlí, které jinak sahá spíše po autorských titulech a dramatizacích než repertoárových klasikách.
Johana Matoušková ve hře Racek v Divadle Na zábradlí
Ve světě, kde nikdo nikomu nenaslouchá, každý touží po tom, co nemá, a miluje toho, kdo jeho city neopětuje, se setkáváme se sedmi postavami. Mezi nimi s afektovanou herečkou Arkadinou – patří k rolím, na něž herečky čekají. Na Zábradlí se v ní představuje Jana Plodková. „Snažíme se za každou cenu být veselí, slavní, úspěšní, a přitom v hloubi duše strašně trpíme. O tom je pro mě Racek,“ říká.
Spolu s Plodkovou se na jevišti objeví Vojtěch Vondráček, Jiří Vyorálek, Barbora Bočková nebo Jakub Žáček.
Čechova vypískali, Lébla ocenili
Čechov s hrou, která bez přikrášlení mluví o bezradnosti a ztracenosti člověka, hned neuspěl. Při premiéře v Petrohradě ho vypískali. Přesto se Racek stal zásadním titulem divadelní klasiky.
V Česku patřila k nejceněnějším inscenace, která vznikla v roce 1994 právě v Divadle Na zábradlí. Tehdejší umělecký šéf Petr Lébl zaujal svébytným pojetím klasických her. Racek byl označen za nejlepší inscenaci roku Cenami Alfréda Radoka, předchůdcem současných Cen divadelní kritiky. V tehdejším obsazení excelovali Jorga Kotrbová, Radek Holub a Barbora Hrzánová.
