„Queer osvobozuje“ – zní motto, jímž letošní festival Mezipatra odkazuje na rozbíjení stereotypních škatulek a binárního vidění světa. Přehlídka současných queer filmů oslavuje čtvrtstoletí existence. Program představuje od 7. listopadu v Praze, od 15. listopadu se projekce přesunou do Brna.
Queer festival Mezipatra promítne nepálský thriller či thajsko-filipínské sci-fi
Dvacátý pátý ročník vybízí k rekapitulaci. „Čtvrtstoletí se už snažíme pomáhat emancipaci sexuálních a genderových menšin v České republice. Ušli jsme velký kus cesty a mám velkou radost, že česká společnost je otevřená a respektující ke queer menšinám,“ míní ředitel festivalu Pavel Bicek.
Výročí vnímá jako vstup do další etapy festivalu. Doufá například, že v Česku vznikne více celovečerních snímků s queer tematikou.
Každý má právo na své štěstí, říká ředitel Mezipater
Na letošní zahájení pořadatelé vybrali francouzský dokument Kráska z Gazy, který bez přikrášlování ukazuje realitu života trans žen v Tel Avivu. Celkem diváci mohou zhlédnout přes sedmdesát soutěžních i nesoutěžních titulů, dvacet pět z nich je celovečerních. Volně je spojuje letošní motto „Queer osvobozuje“.
„Už z názvu festivalu Mezipatra je zřejmé, že jsou pro nás důležití i všichni, kteří leží někde ‚mezi‘, kteří se neidentifikují v klasických škatulkách: muž, žena, hetero, homo. Mezipatra říkají, že každý má najít své vlastní štěstí, má mít možnost sebeidentifikace a v té své kůži se cítit, jak si přeje,“ vysvětlil Bicek.
Pavel Bicek o programu festivalu Mezipatra (zdroj: ČT24)
Co nejúplnější zachycení queer života
Dodává, že do soutěžního programu se organizátoři snaží vybrat škálu titulů, které zobrazují queer život co nejúplněji, jak geograficky, tak generačně nebo tematicky.
K českým divákům se díky festivalu dostane například nepálský Detektiv Pooja, který se zabývá trans tématem, zároveň jde o thriller. Pohledem do jiné kultury je i filipínsko-thajský animovaný sci-fi film Ztracený, pojednává o zpracování traumat. „U animace je důležité téma svobody vyjádření. Animace nám dovoluje zacházet trochu jinam než hraná tvorba a přenášet hlubší emoce,“ míní Bicek.
Z české tvorby se do programu dostal dokument Ještě nejsem, kým chci být o fotografce Libuši Jarcovjákové, která dokumentovala queer život v normalizačním Československu.
Některé snímky uvedou filmaři osobně. „Představíme retrospektivu argentinského režiséra Marca Bergera, který je mistrem napětí, včetně erotického dusna. Přijedou i dokumentární režisérky, například režisérka filmu Holky na Lesbu,“ upřesnil Bicek. Zmíněným snímkem z řeckého ostrova debutovala Tzeli Hadjidimitriouová.
Doprovodný program nabízí koncerty a také diskuse a přednášky, které umožní nahlédnout do fungování filmového průmyslu. Diskutovat se bude mimo jiné o zkušenostech žen-filmařek, zastoupení queer postav v seriálové tvorbě střední a východní Evropy nebo queer filmové tvorbě neslyšících.