Recenze – Pro válečného veterána, jako je prérijní indián Jimmy Picard, je život to jediné, co mu ještě zbývá. A nic na tom nemění, že je naplněn nečekaně přicházející bolestí, závratěmi a dočasnou slepotou a ztrátou sluchu. Byl raněn do hlavy a vojenský špitál Topeka Winter Hospital je nejlepší pro ty, kteří jsou z války na budku. Navíc se tam setká s doktorem Devereuxem, který jediný mu snad může pomoci.
Psychoterapie indiána Jimmyho P. divákům neuleví
Píší se poválečná padesátá léta, na jejichž počátku vydává antropolog a psycholog maďarsko-francouzského původu Georges Devereux svoji knihu Realita a sen, která francouzského režiséra a vyhledávače netriviálních psychologických dramat Arnauda Desplechina (Učená pře aneb Můj pohlavní život, Ester Kahn, Králové a královna) inspirovala k natočení tohoto filmu. Je zhruba polovina padesátých let a Jimmy vidí každou noc, jak stojí na vrcholu vysoké zdi a třese se, že spadne. Ale to se nestane, možná proto, aby to mohl další noc znovu zopakovat. Tak už to v „nemocnici pro rozbité hlavy“, kde si sem tam někdo připíchne kudlou ruku ke stolu a sem tam někdo tiše a úlevně zemře, chodí.
Jimmy tu žije mezi muži s nemocnou duší a zdá se, že pomalu přichází i o tu svoji. Ale pak se jednoho dne objevil ve dveřích drobný chlapík s notesem, bezelstným úsměvem a spoustou otázek, týkajících se Jimmyho poznamenaného života. Svěřil se tomuhle doktoru Devereuxovi, jenž vzbuzoval důvěru (možná i proto že žil nějakou dobu s Mohavy v poušti), jak v neklidných snech podřezává krávu a chodí spát se strachem, že až usne, přestane mu bít srdce a on už nebude mít sílu dál dýchat a zemře. A začal spolu s ním hledat cestu temným lesem…
GALERIE
zdroj: Artcam
Natočit komorní film o psychoanalýze je jen o málo jednodušší nežli natočit celovečerák třeba o diskontní sazbě. A přestože uznávaný francouzský režisér Arnaud Desplechin tahle subtilní a obtížně uchopitelná témata umí, angažoval do svého projektu silný ústřední herecký tandem ve složení Benicio del Toro (Jimmy Picard) – Mathieu Amalric (dr. Georges Devereux) a opřel se o autentickou literární předlohu, stejně se nevyhnul úskalím, které sebou tohle téma nese.
Tím hlavním (s nímž souvisejí i ostatní) je, že tenhle zachmuřený a uzavřený Jimmy P. je přebouchnutě umluvený a jeho základním vyjadřovacím prostředkem je (téměř nepřerušovaný) dialog. Režisér Desplechin přiznává, že ujíždí na rozhovorech mezi doktory a pacienty, ale netrpíte-li podobnou „deviací“, je reálné riziko, že vás začne po nějakém čase Jimmy P. nudit. A objevná zjištění, že původem jeho problémů je to, že nedokáže odporovat ženě a zároveň se bojí, aby jí neublížil nebo aby ona neublížila jemu, vás nebudou zrovna zvedat ze sedadel. Stejně tak vás nerozpláče závěrečná katarze.
GALERIE
zdroj: Artcam
Story Jimmyho Picarda je psána pro dva klíčové party, v nichž titulní postava hraje spíše druhé housle. Indián (ve skutečnosti Portoričan) Benicio del Toro odehrává svoji figuru s nemocnou duší v jedné uzavřené, ponuře zachmuřené a jakoby do sebe zachumlané poloze, v zásadě nepřístupný, nekontaktní, a nedávající tak divákovi moc šancí, jak se s ním skamarádit a proč mu držet palce. Rozhodně více zaujme odborník na lidskou duši i kulturu původních obyvatel Ameriky, zaťatý doktor Mathieua Amalrica, který v dějinách psychologie skutečně figuruje jako ten, kdo definoval parametry posttraumatického syndromu. Před časem si zahrál bondovského záporáka v Quantum of Solace (zatímco Benicio del Toro byl pro změnu k vidění v bondovce Povolení zabíjet). Dohromady tvoří zajímavě kontrastní dvojici – traumatizovaný indiánský válečný veterán a židovský vědec a intelektuál – která ale funguje spíše na půl plynu.
Jimmy P. je nezaujatý a depresivní, čemuž odpovídá i jeho vizuál, k němuž sem tam zahraje soundtrack Howarda Shorea. Je to ale jako byste v jedné poloze hráli téměř dvě hodiny jeden tón, jehož monotónnost vás může lehce přestat bavit, či dokonce začít iritovat, čímž chci říci, že tohle rozhodně není pohodový film k ukoukání pro každého. Sigmund Freud by měl zřejmě radost, ale pro ty, co neujíždějí na psychoanalýze, je Jimmy spíše jen taková ušlechtilá, kultivovaná a artově přicmrndnutá nuda, balancující mezi sněním, bděním a hypertrofickou mnohomluvností. „Dobře jsme si popovídali,“ pochvalují si v závěru obě hlavní postavy. Přiznávám, že mi dalo hodně práce nedat najevo, že jsem vlastně docela rád, že už domluvili.
JIMMY P.: PSYCHOTHÉRAPIE D'UN INDIEN DES PLAINES / JIMMY P.: PSYCHOTERAPIE PRÉRIJNÍHO INDIÁNA. Francie/USA 2013, 117 min., české titulky, přístupný, 2D. Režie: Arnaud Desplechin. Scénář: Arnaud Desplechin, Kent Jones, Julie Peyrová. Kamera: Stéphane Fontaine. Hudba: Howard Shore. Hrají: Benicio del Toro (Jimmy Picard), Mathieu Amalric (Georges Devereux), Gia McKeeová (Madeleine), Larry Pine (Karl Menninger), Joseph Cross (Holt). V kinech od 4. prosince 2014.