Recenze – Pro válečného veterána, jako je prérijní indián Jimmy Picard, je život to jediné, co mu ještě zbývá. A nic na tom nemění, že je naplněn nečekaně přicházející bolestí, závratěmi a dočasnou slepotou a ztrátou sluchu. Byl raněn do hlavy a vojenský špitál Topeka Winter Hospital je nejlepší pro ty, kteří jsou z války na budku. Navíc se tam setká s doktorem Devereuxem, který jediný mu snad může pomoci.
Píší se poválečná padesátá léta, na jejichž počátku vydává antropolog a psycholog maďarsko-francouzského původu Georges Devereux svoji knihu Realita a sen, která francouzského režiséra a vyhledávače netriviálních psychologických dramat Arnauda Desplechina (Učená pře aneb Můj pohlavní život, Ester Kahn, Králové a královna) inspirovala k natočení tohoto filmu. Je zhruba polovina padesátých let a Jimmy vidí každou noc, jak stojí na vrcholu vysoké zdi a třese se, že spadne. Ale to se nestane, možná proto, aby to mohl další noc znovu zopakovat. Tak už to v „nemocnici pro rozbité hlavy“, kde si sem tam někdo připíchne kudlou ruku ke stolu a sem tam někdo tiše a úlevně zemře, chodí.
Jimmy tu žije mezi muži s nemocnou duší a zdá se, že pomalu přichází i o tu svoji. Ale pak se jednoho dne objevil ve dveřích drobný chlapík s notesem, bezelstným úsměvem a spoustou otázek, týkajících se Jimmyho poznamenaného života. Svěřil se tomuhle doktoru Devereuxovi, jenž vzbuzoval důvěru (možná i proto že žil nějakou dobu s Mohavy v poušti), jak v neklidných snech podřezává krávu a chodí spát se strachem, že až usne, přestane mu bít srdce a on už nebude mít sílu dál dýchat a zemře. A začal spolu s ním hledat cestu temným lesem…
Natočit komorní film o psychoanalýze je jen o málo jednodušší nežli natočit celovečerák třeba o diskontní sazbě. A přestože uznávaný francouzský režisér Arnaud Desplechin tahle subtilní a obtížně uchopitelná témata umí, angažoval do svého projektu silný ústřední herecký tandem ve složení Benicio del Toro (Jimmy Picard) – Mathieu Amalric (dr. Georges Devereux) a opřel se o autentickou literární předlohu, stejně se nevyhnul úskalím, které sebou tohle téma nese.
Tím hlavním (s nímž souvisejí i ostatní) je, že tenhle zachmuřený a uzavřený Jimmy P. je přebouchnutě umluvený a jeho základním vyjadřovacím prostředkem je (téměř nepřerušovaný) dialog. Režisér Desplechin přiznává, že ujíždí na rozhovorech mezi doktory a pacienty, ale netrpíte-li podobnou „deviací“, je reálné riziko, že vás začne po nějakém čase Jimmy P. nudit. A objevná zjištění, že původem jeho problémů je to, že nedokáže odporovat ženě a zároveň se bojí, aby jí neublížil nebo aby ona neublížila jemu, vás nebudou zrovna zvedat ze sedadel. Stejně tak vás nerozpláče závěrečná katarze.
Story Jimmyho Picarda je psána pro dva klíčové party, v nichž titulní postava hraje spíše druhé housle. Indián (ve skutečnosti Portoričan) Benicio del Toro odehrává svoji figuru s nemocnou duší v jedné uzavřené, ponuře zachmuřené a jakoby do sebe zachumlané poloze, v zásadě nepřístupný, nekontaktní, a nedávající tak divákovi moc šancí, jak se s ním skamarádit a proč mu držet palce. Rozhodně více zaujme odborník na lidskou duši i kulturu původních obyvatel Ameriky, zaťatý doktor Mathieua Amalrica, který v dějinách psychologie skutečně figuruje jako ten, kdo definoval parametry posttraumatického syndromu. Před časem si zahrál bondovského záporáka v Quantum of Solace (zatímco Benicio del Toro byl pro změnu k vidění v bondovce Povolení zabíjet). Dohromady tvoří zajímavě kontrastní dvojici – traumatizovaný indiánský válečný veterán a židovský vědec a intelektuál – která ale funguje spíše na půl plynu.
Jimmy P. je nezaujatý a depresivní, čemuž odpovídá i jeho vizuál, k němuž sem tam zahraje soundtrack Howarda Shorea. Je to ale jako byste v jedné poloze hráli téměř dvě hodiny jeden tón, jehož monotónnost vás může lehce přestat bavit, či dokonce začít iritovat, čímž chci říci, že tohle rozhodně není pohodový film k ukoukání pro každého. Sigmund Freud by měl zřejmě radost, ale pro ty, co neujíždějí na psychoanalýze, je Jimmy spíše jen taková ušlechtilá, kultivovaná a artově přicmrndnutá nuda, balancující mezi sněním, bděním a hypertrofickou mnohomluvností. „Dobře jsme si popovídali,“ pochvalují si v závěru obě hlavní postavy. Přiznávám, že mi dalo hodně práce nedat najevo, že jsem vlastně docela rád, že už domluvili.
JIMMY P.: PSYCHOTHÉRAPIE D'UN INDIEN DES PLAINES / JIMMY P.: PSYCHOTERAPIE PRÉRIJNÍHO INDIÁNA. Francie/USA 2013, 117 min., české titulky, přístupný, 2D. Režie: Arnaud Desplechin. Scénář: Arnaud Desplechin, Kent Jones, Julie Peyrová. Kamera: Stéphane Fontaine. Hudba: Howard Shore. Hrají: Benicio del Toro (Jimmy Picard), Mathieu Amalric (Georges Devereux), Gia McKeeová (Madeleine), Larry Pine (Karl Menninger), Joseph Cross (Holt). V kinech od 4. prosince 2014.
