O peníze jde mezi českými sběrateli až na druhém místě, ukázal mimo jiné dosud největší průzkum o českém sběratelském trhu s uměním. Art Report připravila J&T Banka společně s portálem Art+ a zapojilo se do něj více než osm set sběratelů.
Odpovědi načrtly portrét průměrného českého sběratele. „Umění kupuje více než pět let, častěji jde o muže než o ženu. Nakupuje nejvíce malby, a to několikrát za rok. Za jedno dílo utratí většinou do padesáti tisíc korun. Díla zpravidla neprodává,“ představuje průměrného sběratele Art+.
Sociální status či rodinné zázemí sice v rozhodnutí stát se sběratelem roli hraje, ale oproti ostatním motivacím celkem podružnou. Hlavním impulsem je zájem o umění a osobní vztah k němu. Průzkum ukázal, že k nákupu sběratele nejčastěji vede emociální hodnota díla nebo snaha ucelit existující sbírku. „Potřebuji mít jak v knihovně, tak na zdech díla, která zpochybňují, jak se díváme na svět, a vyvolávají otázky,“ říká například sběratel Pavel Brož.
Krize nahrává investicím do umění
Až druhotnou motivací pro současné sběratele je nákup uměleckého díla jako investice. K tomu se hlásí spíše ti, kteří umění kupují kratší dobu. „Velká část sběratelů vstoupila na trh teprve v posledních letech, jejich motivací je primárně obrana proti inflaci nebo další investiční motivace,“ souhlasí galeristka Valerie Dvořáková, jež se na průzkumu podílela.
Investice do umění podle ní při finančních krizích rostou. „V souvislosti se vším, co se teď děje, covidem, Ukrajinou, inflací, zdražováním energií, přišla řada nových zájemců, pro které možná je ten prvotní motiv finanční,“ všímá si i sběratel Brož. „Ale myslím, že i v těchto případech se stane, že koupíte první, druhé, třetí dílo – a najednou se na to začnete dívat jinak, než koupil jsem za sto, prodám za dvě stě,“ usuzuje.
Sběratele napříč motivacemi zajímá především současné umění od tuzemských tvůrců. „Řada sběratelů sbírá i proto, aby současné umělce podpořila,“ dodává Dvořáková. Vede přitom nákup v on-line aukcích, k nimž se hlásí přes šedesát procent sběratelů z průzkumu, polovina si dílo vybere přímo v ateliéru umělce.
„V České republice je role sběratelů z mého pohledu důležitější než ve světě, a to kvůli absenci pravidelných nákupů ze strany velkých institucí. I díla, která by měla končit v Národní galerii, často končí v soukromých sbírkách,“ podotýká Brož. Sběratelé sami je pak prezentují ve vlastních, ale veřejnosti přístupných expozicích.
Nejprodávanější je Kintera, na rekordmany klasické moderny ale nemá
Z databáze Art+ vyplynulo, že v letech 2011 až 2020 byl nejprodávanějším současným výtvarným umělcem – měřeno jen na tuzemských aukcích – Krištof Kintera. Sto padesát jeho děl koupili sběratelé ve sledovaném období celkem za více než dvanáct a půl milionu korun. S obratem osm a půl milionu následoval Federico Díaz a na třetím místě někdejší streetartista Pasta Oner, za jehož tvorbu kupci dali v souhrnu ještě o další milion méně.
Ceny za současné umění v tuzemských aukcích ale zdaleka nedosahují hodnot klasické moderny. Například celková suma vydaná od roku 2011 do roku 2021 v aukcích za díla deseti nejprodávanějších autorů narozených po roce 1961 je jen asi polovina částky, za kterou byl před dvěma lety vydražen Kupkův obraz Divertimento II. S devadesáti miliony korun vytvořil tehdy český aukční rekord.
Ten už stihl překonat Staropražský motiv od Bohumila Kubišty, který se navíc s cenou přesahující 123 milionů korun (včetně aukční přirážky) zapsal jako první dílo, kvůli němuž se při tuzemské aukci výtvarného umění na sále překročila hranice sta milionů korun.
