Praha - Hokynářský krámek jako vystřižený ze starého filmu uvítá návštěvníky tradiční pražské vánoční výstavy Petra Herynka, která se koná pravidelně už od roku 1978. Ta letošní je zase kapánek jiná a pod titulem U vánočního stolu přibližuje mimo jiné zvyky, jež provázely štědrovečerní posezení, stejně jako dobroty, jimiž se stolovníci vyhládlí celodenním půstem ládovali.
V krámku se můžete třeba zasmát „ohromně vtipnému“ (jak říkával Jan Werich) Kulíkovu kalendáři. Už asi nebude mnoho těch, kdo si jej pamatují, leckdo si ale ještě vzpomene na odměrky, jimiž mu v mlékárně do bandasky nalévali mléko. Tady se s nimi znovu shledá, stejně jako třeba s ruční pražičkou kávy, pekáčem na štiku, špuntovačkou, formou na sušenky a na pudink, třecí miskou na mák nebo jednoduchou, ale šikovnou pomůckou na vaření vajíček. Valchu vyrobenou z mramorového náhrobku asi hned tak někde neuvidí – stejně jako netradiční kameninovou chladničku na máslo. A starý lívanečník asi také nebude k použití – uhnízdili se v něm totiž ježci.
Vánočních dobrot je tu spousta, uzobávat je ale přísně zakázáno. Určeny jsou jen pro oko – včetně cukroví, vánočního pečiva, jablíček, hrozinek, ořechů, perníčků, sušených švestek a staročeských kateřinských, mikulášských, hrníčkových a přástevnických vrkočů, o jejichž historii se tu také leccos dočteme.
Na druhé straně: Stláskat bez újmy všechny laskominy by zvládl jen někdo se železným zdravím – a tím se každý pochlubit nemůže. Na výstavě se ale přinejmenším doví, odkud tento obrat pochází a jak si na něj zadělávali naši předkové. Na Štědrý den totiž dával hospodář pod stůl sekeru a všichni u stolu se na ni při večeři snažili stoupnout bosou nohou; měly na ně tím přejít vlastnosti železa a zajistit jim zdraví a dlouhý život – inu, železné zdraví.
Vodníka pozorujícího z trámu návštěvníky tentokrát nahradil čert, lidová řemesla tu přibližují postavičky skláře, kováře, malíře keramiky nebo kominíka, vánoční zvyky připomenou figurky z šustí, které derou peří, házejí botou, pouštějí lodičky, zdobí stromeček nebo kuchají čerstvě klepnutého čuníka.
Stoletý 160figurkový betlém jako loni tu sice tentokrát nenajdeme, ale jinak je tu betlémů habaděj. Od mechanického přes chlebový, kruhový, perníkový nebo vyřezávaný až třeba po háčkovaný nebo ten ze slaného těsta. V jednom z betlémů pozornosti bystrého oka jistě neunikne Ferda Mravenec, krčící se nenápadně u Mariiných nohou.
Pokud jde o použitý materiál a figurky koledníků u jesliček, fantazií se u nás v tomto ohledu rozhodně nikdy nešetřilo. Za oblibu betlémů totiž paradoxně vděčíme jejich zákazu, jak se i na výstavě dovíme. Betlémy se stavěly v kostelech za jezuitů, protože pomáhaly překonat jazykovou bariéru při vyprávění příběhu o narození Krista. Když pak Josef II. betlémy v kostelech zakázal, podpořil tím naopak jejich popularitu a dal vzniknout betlémům lidovým. Ty zde trochu připomíná i vystavené nebe a peklo, jak si je představuje lidový tvůrce.
Zimní meluzína asi na výstavě v komíně nezahvízdá, ale několik perníkových a papírových meluzín tu přece jen návštěvník najde, byť je bude zpočátku považovat asi spíše za mořské panny. Bájná Meluzína ale nebyla od pasu dolů ryba, nýbrž had. Možná právě proto tu letos (na rozdíl od loňska) raději nejsou živé bílé myšky jakožto symbol štěstí a nahradily je pro jistotu jen figurky těchto malých hlodavců: někteří chrupou v ořechové skořápce a jiní se musí smířit s tím, že mají do zadečku místo ocásku zabodnuté párátko. Ale co jiného také očekávat u marcipánových jednohubek?
Výstava „U vánočního stolu“ v horním výstavním skleníku botanické zahrady Na Slupi je otevřena denně do 2. ledna od 10 do 17 hodin včetně sobot a nedělí (na Štědrý den a na Silvestra do 16:00). Navazuje na výstavy Staropražské Vánoce (2012), Tradice Českých Vánoc (2011), Dárky od Ježíška (2010), Lidové vánoční ozdoby (2009), Vánoce na vsi (2008), Tajemné postavy adventu (2007), Staročeské Vánoce (2006) nebo České Vánoce v kuchyni (2005).
Stejně jako loni zdobí i letos výstavu vánoční hvězda Olgy Havlové, kterou tehdejší první dáma dostala k Vánocům v roce 1993. A jako každoročně nechybějí ani letos vánoční stromky ozdobené starými, ale i novými ozdobami, které vycházejí z českých lidových tradic. Ale ona není ozdoba jako ozdoba: Kdo třeba na stromek pověsí andílka, jablíčko, labuť, páva, rybu nebo řetěz, možná si ani neuvědomí, že každá z těchto ozdob cosi symbolizuje – stejně jako srdce znamená lásku a prasátko štěstí. Význam několika desítek takových dekorací si můžete na výstavě přečíst – abyste věděli, co jste si to na sebe doma vlastně upletli.
Výstavu pořádají Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Botanická zahrada hlavního města Prahy, nakladatelství Argo, Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem, firma Rosa, Lesy České republiky - Okrasná školka Ďáblice a firma Bonsai květiny Petra Herynka. Mediálními partnery jsou časopis Zahrádkář, rádio Blaník a televize Metropol. Na výstavě si lze zakoupit i vánoční výrobky od lidových tvůrců – pro ozdobu i na zub.
Zvětšit mapu
