„Studenti, nebuďte lehkomyslní! Pamatujte si, že je škola základ života!“ Dobrá rada profesora studentům septimy baví už téměř osmdesát let. Nejprve v knize Jaroslava Žáka Škola základ života a pak i ve stejnojmenném černobílém filmu. V jeho divadelní adaptaci do školních lavic usedli i herci z ostravského Divadla Petra Bezruče - příběh pojali jako hudební komedii.
Jaroslav Žák, sám kantor, byl autorem knih Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, zfilmoval je na konci 30. let Martin Frič. Mnohé repliky z asi nejoblíbenějších studentských „filmů pro pamětníky“ zlidověly.
Příběh se točí kolem „škandálu“, který v profesorském sboru vyvolal studentský časopis. Herci, které si Frič vybral do obsazení filmu, v době natáčení žádní septimáni už dávno nebyli. I v ostravské verzi je od školních škamen pár let dělí. Například třídního šprta Krhounka hraje Norbert Lichý (ve filmu ho ztvárnil František Filipovský).
Přátelství, zlo a dobro pořád platí
Podílel se i na hudbě a hudebním nastudování. Studenti se pod jeho vedením občas změní v orchestr. „Byla to i určitá schválnost, že Bezruči, naprosto avantgardní, mnohdy činoherní divadlo, vytváří něco jako muzikál,“ vysvětlila režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová, proč se ostravská scéna rozhodla pro hudební komedii.
Třída reálného gymnázia je mikrosvětem s vlastní hierarchií. Má třídní krasavici, rebela, šaška i otloukánka. „Školní tematika je nostalgická, navíc se jistým způsobem vyjadřuje k věcem, které už dneska nejsou jasně dané, ale pořád platí, jako přátelství, zlo a dobro,“ podotýká režisérka, že nejde jen o zábavu. Tomu nasvědčuje i rok, v němž se děj příběhu odehrává a v němž také vznikl film - 1938.
Že štěstí je jen muška zlatá, se diváci u Bezručů v nejbližší repríze dozvědí 30. března.
