V rámci série výstav Monumenta, které se neperiodicky opakují v pařížském Grand Palais, se tam v jarních měsících tohoto roku usídlil nový projekt Ilji Kabakova (i když velký Ilja vždy uvádí své realizace i pod jménem své manželky Emilie) The Strange City. Po vrcholném zážitku z Muzea Wiesbaden, kde po dobu dvou let (1999-2001) v horním velkém sále přitahoval zaslouženou pozornost jeho Rudý vagon, bylo na co se těšit.
Ještě k Rudému vagonu. Kabakov vtipně, s citem a navíc humorem, navázal na praxi prvních sovětských revolučních let, kdy rozměrnou rozbouřenou zemí křižovaly propagandistické jednotky-objekty v přestavěných železničních vagonech. Tam, poměrně primitivní formou, byli nevzdělaní mužici poučováni o cílech revoluce, pomocí nástěnek, přednášek, projekcí ještě němých filmů a také reprodukovanou hudbou. Kabakov takovýto vagon, včetně všech mnou vyjmenovaných složek, v měřítku 1:1 vybudoval právě ve Wiesbadenu. Vložil do svého díla samozřejmě určitý díl nadsázky, ironie, vlastně i parodie, nadšení diváci udrželi expozici ve středu zájmu vlastně celé dva roky, po které ji muzeum vystavovalo.
Po více než deseti letech tak dnes vyplnili Kabakovovi ušlechtilou výstavní prostoru expozicí, která citlivého diváka určitě zarazí. S obřím a přitom křehkým prostorem Grand Palais, pod krajkou jeho monumentální střešní konstrukce, vybudovali spleť uliček a chodbiček, vedoucích k temným expozicím ve třech hlavních výstavních vestavěných prostorách. Zásadní nesoulad hmot paláce a hmoty expozice, nesoulad nejen velikostní a hmotový, ale také ignorance prostoru a prázdných nehostinných míst je kryt bohužel jen maximálně estetickým zážitkem kouzla původního projektu.
Připomeňme si, ža na tomto místě stával Průmyslový palác, vybudovaný pro světovou výstavu 1855. Dnešní Grand Palais je dílo Henri Deglana, Louise-Alberta Louveta, Alberta Thomase a hlavně Charlese Giraulta, který stál v čele této skupiny architektů, zvítězivších v národní soutěži. Palác, určený hlavně pro světovou výstavu 1900, otevřel prezident Loubet 1. května 1900. Dnes je toto skvostné technické a architektonické dílo chráněnou historickou památkou, včetně všech stavebních a konstrukčních detailů.
Je samozřejmé, že gigantické rozměry jej předurčují, kromě jeho dalších skvělých výstavních prostor, obklopujících hlavní halu, pro příležitostné výstavy. Velmi často důležité, Pařížany a hosty města přijímané a hojně navštěvované. (Nezapomenutelnými jsou dodnes zdejší na míru v rámci série Monumenta vytvořené prezentace Anselma Kiefera, Richarda Serry, Christiana Boltanského či Anishe Kapoora).
Kabakovův sarkofág však v žádném případě k těmto událostem nepatří, Monumenta letos odhalila stinnou stránku své ideje – a současně připomněla návštěvníkům krásu původního výstavního prostoru. Palác prostě vyhrává, nevšímavě se nad vestavěnými domečky tyčí a přitahuje značnou pozornost diváků, kteří rozpačitě pozorují nejen Kabakovův nápad, ale i nic neříkající temné expozice uvnitř.
Takže – nechmuřme se, i jen procházka pod střechou Grand Palais je skvostný zážitek!
Monumenta 2014: Ilja a Emilia Kabakovovi / The Strange City - v Grand Palais do 22. června.
