Jeden z nejočekávanějších českých filmů letošního roku, snímek režiséra Slávka Horáka Havel, má za sebou novinářskou premiéru. Kromě kritiků ho už viděla i Dagmar Havlová, podle Horáka se manželce prvního polistopadového prezidenta film líbil. Přesto, že je Václav Havel především proslulý jako státník, snímek se zaměřuje na dobu před sametovou revolucí, kdy působil jako disident.
„Mám pocit, že Václav Havel prodělal hlavní vývoj právě v tomto období,“ vysvětluje Horák, proč si pro svůj snímek vybral éru mezi lety 1968 a 1989.„Po roce 1989 už to byl poměrně zformovaný, zralý člověk. To pro film není tak zajímavé jako zrání a transformace,“ říká o bývalém prezidentovi režisér. Zachytit ho jako polistopadového státníka vůbec neměl v úmyslu. „Havel - disident mi přišlo dobrodružnější,“ objasňuje.
Horáka při seznamování se s Havlovou postavou překvapila především jeho pracovitost. „Nemyslím jenom jeho tvorbu, ale také co se týče komunikace s úřady, psaní neustálých stížností, zastávání se lidí, kteří mu byli úplně cizí, a vůbec široký rozsah jeho činnosti. Překvapilo mě, kolik toho obsáhl,“ uvádí režisér.
Se scénářem pomáhala i Havlová
Kromě kritiků, kteří snímek mohli poprvé spatřit ve čtvrtek, film podle Horáka viděla už i Dagmar Havlová. Ta se s ním ale nesetkala poprvé až na filmovém plátně, naopak se k němu dostala už v textové podobě. „S paní Havlovou jsem dokonce konzultoval scénář,“ říká Horák. „Byl jsem mile překvapený její pozitivní reakcí. Uklidnilo mě, že mi řekla, že základ mám správně. Zkorigovala mi nějaké drobnosti a ve výsledku se jí film líbil,“ dodává.
I přes velkou autenticitu a základ v reálných událostech autoři příběh snímku podpořili také fikcí, aby na filmovém plátně zaujal. „Věděli jsme, že vždycky chceme zachovat pravdivého ducha událostí a postav, ale zároveň jsme věděli, že chceme, aby ten příběh fungoval jako dramatický hraný film,“ uvádí Horák.
