Rekonstrukci politického procesu, v němž byl na doživotí odsouzen důstojník československé armády Tomáš Sedláček, předvedli studenti Právnické fakulty Univerzity Karlovy. V porotní síni Vrchního soudu v Praze studenti v rolích obviněných, prokurátorů i soudců na základě dochovaných záznamů přiblížili průběh soudu i životní příběh veterána druhé světové války, který byl později vězněn komunistickým režimem. Rekonstrukce byla součástí programu 12. ročníku festivalu proti totalitě, zlu a násilí Mene Tekel. Záznam je možné přehrát v tomto článku.
„Je to pocta jednomu z hrdinů naší novodobé historie,“ řekl o vystoupení organizátor festivalu Jan Řeřicha, pod jehože vedením rekonstrukci připravili studenti a absolventi Právnické fakulty.
Řeřicha do textu zahrnul i autentické Sedláčkovy vzpomínky z knihy jeho pamětí „Vydržet!“. Z nich je patrné, že své zatčení očekával i kvůli procesům, které komunisté uspořádali s političkou Miladou Horákovou nebo generálem Heliodorem Píkou.
Studentské představení odkrývá, jak totalitní režim zneužíval justici k likvidaci nepřátel. Obvinění museli snášet mučení a vydírání, pod tlakem se pak přiznávali ke skutkům, které nepáchali. Režim se tak zbavoval svých odpůrců ze všech vrstev společnosti. Proces s vojáky byla desátou rekonstrukcí, kterou studenti práv pro festival Mene Tekel nastudovali. Loňské představení bylo o procesu se skupinou kněží.
Symbol starých dobrých hodnot
Tomáš Sedláček se narodil 8. ledna 1918 ve Vídni do rodiny důstojníka. Získal sokolskou průpravu, maturitu na reálce a připravoval se na povolání vojáka. Nejdříve narukoval k dělostřeleckému pluku a v roce 1937 nastoupil do hranické vojenské akademie.
O tři roky později odešel tzv. balkánskou cestou do Francie, kde byl přidělen k 1. československé pěší divizi. Po porážce Francie byl za dramatických okolností evakuován do Velké Británie. Vstoupil do řad Československé smíšené brigády a absolvoval řadu vojenských kurzů včetně parašutistického výcviku.
V roce 1944 byl zařazen mezi důstojníky přesunující se do Sovětského svazu, kde se stal příslušníkem 2. československé paradesantní brigády. Útvar bojoval v Karpatech a posléze byl na pomoc Slovenskému národnímu povstání vysazen na Slovensku.
Po porážce povstání Sedláček spolu se zbytky brigády pokračoval v odporu v oblasti Nízkých Tater, v únoru přešel i s ostatními přeživšími frontu.
Po osvobození Československa byl povýšen na majora a absolvoval Vysokou školu vojenskou v Praze. Poté se stal přednostou operačního oddělení 11. pěší divize v Plzni (léto 1948). Od roku 1949 učil na Vysokém vojenském učilišti v Praze.
Dne 21. února 1951 byl zatčen a po mučením vynuceném podpisu (v hradčanském Domečku) odsouzen ve vykonstruovaném procesu za údajnou velezradu a špionáž. Souzen byl spolu se svým někdejším přítelem z plzeňské posádky, štábním kapitánem Josefem Kučerou.
V rekonstrukci zazněly jeho vzpomínky na brutální výslechy, které měly vynutit z lidí nesmyslná přiznání. „Způsoby výslechu byly takové, aby z nás dostali, co chtěli. V tom se lišili od Němců. Němci, ti z vás chtěli vymlátit jen to, co jste udělali, žádné fantazie,“ popsal praktiky vyšetřovatelů.
Vězněn byl ve Valdicích, na Mírově, v Leopoldově a táboře Bytíz při příbramských uranových dolech. Sedláček byl odsouzen na doživotí, propuštění se dočkal při amnestii v roce 1960. Poté pracoval jako u Pražské stavební obnovy.
Po listopadu 1989 byl rehabilitován. Stal se předsedou Československé obce legionářské a spoluzakládal Konfederaci politických vězňů. Postupně byl povýšen do hodnosti generálporučíka a následně nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála. Zemřel 27. srpna 2012 ve věku 94 let.
