Před šesti lety se Bára Zmeková představila debutem Ještě kousek, letos v březnu přidala nové album. Ve dvanácti písních, které složila, otextovala i nazpívala, se pohybuje na pomezí mezi jazzem, folkem a elektronikou. O desce s názvem Lunaves mluvila v Událostech v kultuře.
Písničkářka Bára Zmeková migruje do Lunavsi
Co se skrývá za názvem Lunaves?
Slovo „lunaves“ ke mně přišlo jednou před spaním, líbilo se mi, podívala jsem se na Googlu, jestli něco neznamená, a vyšlo mi, že je to organizace, která se věnuje nokturnální migraci ptactva, v podstatě zaznamenávali pohyb ptáků při úplňku. A „lunaves“ pak na sebe nabalovala i další příběhy, není jen o Měsíci.
V písních Ještě mě drž nebo Svatojánská řešíte vztahy mezi mužem a ženou, v písních Karlín nebo Soused zase věci kolem vás. Jsou mezilidské vztahy a vztah člověka sám k sobě tím hlavním tématem?
Životní zkušenosti jsou postaveny na vztazích a ty se tak následně otiskují v uměleckém výtvoru. Zároveň ale skladby vypovídají o vztahu k životu, přístupu k času, ke smrti, to vše v nich možná posluchač najde, nenajde ale žádné propojující téma.
Zpíváte a skládáte v češtině. Jak psát české texty, aby nevyzněly pateticky, aby byly uvěřitelné?
Na to není univerzální rada. V první řadě je důležité, aby člověk texty psal sám ze sebe, aby se nesnažil hledat něco, čemu sám nevěří, protože pak jsou těžko uvěřitelné. Patetičnost je při psaní v češtině těžký oříšek. Vyhnout se patosu se dá snad také tak, že člověk věří tomu, co říká.
Lunaves pokřtíte 19. března v brněnském Kabinetu Múz a o den později v pražském Studiu Alta. Objeví se na křtu i někdo z hostů, které jste na desku přizvala?
Ano, třeba Michal Mihok z kapel Voila a První hoře nebo Nina Marinová a spousta dalších, na albu je šestnáct hostů. Speciálním hostem pražského křtu bude skupina Hm…, která nazpívala vokály k prvnímu singlu Svatojánská.