Ciudad de México - Sophia Lorenová slaví osmdesátiny výstavou. Italská herecká hvězda a sexuální symbol šedesátých let přijala pozvání Muzea Soumaya v hlavním městě Mexika, které připravilo retrospektivní výstavu jejího života a kariéry. Otevírá ji právě u příležitosti svých narozenin 20. září.
Muzeum shromáždilo ocenění, které Sophia Lorenová získala, včetně dvou Oscarů, ukázky filmů, fotografie i osobní předměty a oblečení. „Není oslavou minulosti, spíše prolog k velmi velmi krásnému životu, který mi toho tolik dal,“ uvedla Lorenová k výstavě pro mexický deník Excelsior. „Probouzím se stále se spoustou nápadů a stále ještě ráno myslím na nové věci, které jsou přede mnou,“ dodala, že v Mexiku rozhodně nechce bilancovat.
Že svou kariéru v šoubyznysu ještě nezabalila, dokázala před pár lety, kdy se pro prestižní kalendář Pirelli nechala nafotit jen v negližé. S návratem na filmová plátna se jí už daří méně. Nicméně na její filmy z vrcholného období se nezapomíná nejen v její rodné Itálii, která ji na sklonku milénia zařadila mezi nejoblíbenější italské osobnosti historie.
„O mojí kariéře vznikla legenda, která se podobá pohádce o Popelce - a já ji mohu jen potvrdit. Je ale třeba zdůraznit, že jsem musela mít sama dostatek sebevědomí, abych tuto pohádku realizovala,“ říká Lorenová.
Sofia Villani Scicolone vyrůstala jako nemanželské dítě v městečku u Neapole, k filmu se přiblížila ve čtrnácti letech, kdy začala vystupovat jako statistka v římských ateliérech, živila se i jako manekýna a interpretka tehdy populárních fotorománů. Zásadně jí život změnila ale až soutěž krásy v roce 1950 - Sophia se Miss sice nestala, v porotě ovšem seděl o dvacet let starší filmový producent Carlo Ponti, který si jí okamžitě všiml. To on jí poradil pseudonym Lorenová.
Ponti se stal i jejím životním partnerem. Poprvé se vzali v roce 1957, ale sňatek byl později anulován, protože Pontiho rozvod z Mexika nebyl v Itálii uznán. Ponti, Lorenová i Pontiho manželka proto přijali francouzské občanství a po druhém rozvodu následovala druhá svatba. Na výstavě v hlavním městě Mexika jsou mimo jiné k vidění i šaty, v nichž se Lorenová za Pontiho provdala.
Největší slávu zažívala italská diva v 60. a 70. letech. Točila v Evropě i Americe, dramata i komedie. Po svém boku vystřídala ve filmu největší mužské idoly té doby. Nejčastěji ale hrála s Marcellem Mastroiannim, spolu je obsazoval například režisér Vittorio De Sica. Nezapomenutelnou dvojici vytvořili mimo jiné v komediích Včera, dnes a zítra a Manželství po italsku nebo v dramatech Slunečnice či Zvláštní den. Naposledy se spolu před kamerou sešli v roce 1994 v groteskním podobenství ze světa módy Pret-a-Porter.
Již v 50. letech natočila Lorenová několik filmů i v Hollywoodu, kde se objevila po boku hvězd jako byli Cary Grant, Frank Sinatra, Anthony Quinn, Clark Gable či Gregory Peck. V roce 1967 hrála i pod režijním vedením Charlese Chaplina v jeho posledním snímku Hraběnka z Hongkongu, jejím filmovým partnerem byl Marlon Brando.
Zásadní rolí v její kariéře ovšem byla v roce 1960 titulní hrdinka ve filmové adaptaci románu Alberta Moravii Horalka. Za roli mladé vdovy, která se i se svou dcerou ukryje před válkou v horách, si odnesla Oscara - stala se první herečkou, která prestižní sošku získala za roli mluvenou jinak než anglicky. Drama v režii Vittoria De Sicy se o dvacet let později dočkalo remaku, režírovaného Dinem Rosim. Hlavní roli opět ztvárnila Sophia Lorenová. Druhého Oscara přiřkla akademie herečce v roce 1991 za celoživotní dílo.
Do mexické expozice zapůjčila Lorenová i oscarové sošky. V Mexiku se zdrží, v sobotu se účastní koncertu v tamním městském divadle, orchestr bude řídit její syn - dirigent Carlo Ponti jr. Druhý syn Edoardo Ponti je filmovým režisérem. Už loni se objevila zpráva, že chystá snímek, který by měl být hereckým comebackem Sophie Lorenové.
