Praha - Statisíce českých a moravských Němců muselo po skončení druhé světové války nedobrovolně opustit své domovy a zvyknout si na život v sousedním Rakousku. Kdy Pomalu začalo být zase dobře? Pod tímto názvem otevřelo Národní muzeum rakouskou putovní výstavu v památníku na Vítkově. Zprávy o nuceném odchodu, příchodu a životě odsunutých Němců v nové domovině je první výstavou z chystaného cyklu, v němž chce muzeum přibližovat historická témata českých (československých) dějin pohledem ze zahraničí.
Z Československa do Rakouska bylo v roce 1945 vysídleno na čtyři sta tisíc Němců. Zůstat jich v nové zemi ale mohla jen čtvrtina, tři sta tisíc odsunuli Rakušané po roce do Německa. „Je to téma neznámé, protože osudům českých Němců v Rakousku se téměř nikdo nevěnuje,“ podotkl ředitel Historického muzea NM Marek Junek.
Výstava je založena na třiceti rozhovorech, které byly v uplynulých dvou letech pořízeny s pamětníky tehdejších událostí. Poválečnou situaci Němců odsunutých do Rakouska přiblíží nahrávky, průvodní texty a také autentické předměty.
Vystaven je například odvšivovací přístroj ze sběrného tábora, osobní předměty účastníků brněnského pochodu, nalezené v masovém hrobě u obce Drasenhofen, nebo papírový model Skalky u Nové Bystřice. Jihočeskou vísku po paměti vytvořil v sedmdesátých letech jeden z vyhnaných rodáků. „To svědčí o velké touze a bolesti po ztraceném domě, o tom, že po hmotné stránce sice ano, ale po té emotivní nenašli nový domov v Rakousku ani v Německu,“ domnívá se rakouský historik a kurátor výstavy Niklas Perzi.
Co o nás říkají sousedé?
Putovní výstavu v Rakousku připravilo Centrum pro výzkum migrace v St. Pöltenu spolu s Dolnorakouským zemským archivem. Ve vítkovickém památníku bude zpřístupněna do 4. ledna příštího roku. Zahajuje cyklus, v němž chce Národní muzeum nahlížet na českou a československou historii 19. a 20. století, především méně probíraná témata, z perspektivy sousedních zemí.
„Následovat bude maďarská výstava věnovaná otázce Trianonské mírové dohody, rádi bychom se stejným způsobem věnovali i otázce Slovenského státu či rozdělení Těšínska a dalším. Myslím si, že pohled odjinud na události, které jsou doposavad citlivými ve vztazích s našimi nejbližšími sousedy, může naší společnosti přispět nejen k určité sebereflexi, ale i pochopení vlastních dějin,“ předpokládá generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
