Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) si od nové ředitelky Národní galerie slibuje, že přední českou výstavní instituci promění v silnou moderní značku, o které je slyšet i na mezinárodní úrovni. Polská muzeoložka a muzikoložka Alicja Knastová vzešla z výběrového řízení, funkce se ujme v lednu. Mimo jiné chce Národní galerii lépe zpřístupnit mladým lidem a přizpůsobit digitální době. „Je třeba se na to podívat čerstvým pohledem,“ uvedla v rozhovoru pro Události, komentáře.
Vaše koncepce vedení Národní galerie je velmi obecná, v zásadě by s touto vizí šlo uspět v jakékoliv evropské galerii. Máte už i nějaký konkrétnější plán pro vedení Národní galerie?
Konkrétní věci souvisí se slabinami, na nichž chci s týmem pracovat. Dále je tu práce s moderními umělci na konkrétních instalacích. Obdivuji umělce, kteří jsou schopni pracovat v dané lokalitě s daným týmem kurátorů, to je pro instituci skvělé.
Vzpomínám si na izraelského umělce Daniho Karavana, když jsem se ho jednou ptala, proč dělá umění. Odpověděl, že omezení ho inspirují. A v to věřím. Musíme dát umění prostor, musíme diagnostikovat nedostatky sbírek a odhalit možnosti v rámci tvoření sbírek. To se určitě řeší v každém muzeu, ale je třeba se na to podívat čerstvým pohledem.
Nebude vám při vedení tak významné instituce chybět znalost českého prostředí?
Kdyby hluboká znalost prostředí bylo hlavní kritérium, tak by bylo popsáno v zadání. Ale nežijeme v nějaké věži ze slonoviny, jsou zde určitá témata, na kterých pracují všichni ředitelé galerií a muzeí.
A v minulosti jsem spolupracovala s českými kurátory. S jedním jsme loni zveřejnili důležitou publikaci o hraničním regionu mezi Moravou a Horním Slezskem v Polsku. Popisuje kulturní i skutečnou krajinu na obou stranách hranice. Spolupracovala jsem s muzei v Ostravě, Opavě. Samozřejmě se musím učit za pochodu, možná ale přináším jiný pohled.
Oba vaši protikandidáti, Marek Pokorný a Jiří Fajt, zmiňovali ve svých koncepcích, že je potřeba navýšit rozpočet, aby se některé věci daly realizovat. Vy ale finance na své plány v koncepci neřešíte. Máte představu, jak potřebné finance získat?
V případě veřejných galerií musí peníze pocházet z veřejných zdrojů. To je něco, co se nezmění. Ale bavíme-li se o jiných zdrojích příjmů, jako je mecenášství, sponzoři, příjmy ze vstupného anebo z pronájmu prostor pro restaurace či kavárny, tak to vše bude muset být v postcovidové situaci znovu promyšleno, protože to možná už nebude fungovat.
Ekonomika se mění. Jsou nové zdroje příjmů, které závisí na tom, jak dlouho například bude trvat lockdown. Muzea nejsou izolovaná, jsou součástí velice konkrétní ekonomické situace. Vidím to i v Polsku. Děti nemohou navštěvovat muzea a galerie, takže musíme chápat v širším záběru, jak umožnit mladé generaci přístup. Prostřednictvím státních programů, on-line lekcí…
Jak dlouho bude aktuální situace trvat, závisí na politicích. Vy máte zkušenosti s politickým tlakem, ve Slezském muzeu, které jste předtím vedla, jste odmítala propůjčování muzejních prostor pro předvolební kampaň strany Právo a spravedlnost. Myslíte, že v pražské galerii politický tlak nebude tak velký, a jste na něj případně připravena?
Otevřeně jsem od začátku říkala, že kultura, jak ji chápeme v širším kontextu, a politický kapitál jsou dvě oddělené věci. Když chce politik navštívit muzeum a prohlédnout si sbírky nebo výstavu, to nevadí, ale když se jedná o irelevantní téma v souvislosti s muzejními sbírkami, tak to je něco naprosto vzdáleného, co nemohu přijmout. Je zde tenká hranice mezi těmito dvěma sférami a rozhodně se nejedná o cenzuru.
Narodila se 7. prosince 1972 v Polsku. Je absolventkou muzikologie na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani, studovala též architekturu a design na Metropolitní univerzitě v Londýně; v letech 2004 až 2005 absolvovala stipendium v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. Působila v několika významných polských muzeích; byla kurátorkou projektů Muzea Fryderika Chopina ve Varšavě (2009 až 2011), výkonnou ředitelkou Muzea dějin polských Židů ve Varšavě (2012 až 2014) a generální ředitelkou Hornoslezského muzea v Bytomi (2014 až 2016); naposledy pak v letech 2014 až 2020 byla ředitelkou Slezského muzea v Katovicích. Je mimo jiné autorkou stálé expozice Chopinova muzea, základní expozice Muzea POLIN nebo revitalizačního projektu Slezského muzea. Jako konzultantka pracovala pro Muzeum polské historie, pro královský hrad Wawel nebo pro Muzeum paměti Sibiře. Loni obdržela bronzovou medaili za zásluhy o kulturu Gloria Artis. Do Národní galerie nastoupila po odvolaném Jiřím Fajtovi.
