Letošním laureátem Nobelovy ceny za literaturu se stal Nor Jon Fosse. Akademici ocenili „jeho novátorské hry a prózy, které vyjadřují nevyslovitelné“. Čtyřiašedesátiletý Fosse je po Henriku Ibsenovi nejhranějším norským dramatikem na evropských jevištích. Rozhodnutí Švédské akademie byla v posledních letech mnohokrát velmi překvapivá a oscilovala mezi favorizovanými autory, k nimž patří i Fosse, a téměř neznámými jmény. Zveřejněním jména nositele ocenění za literaturu pokračuje týden Nobelových cen.
„Jsem ohromený, ale i trochu vylekaný. Vnímám to jako ocenění pro literaturu, ve kterém jde především o literaturu samou a o nic jiného,“ reagoval Jon Fosse na své ocenění. Na Nobelovu cenu dosáhl jako čtvrtý Nor – a první od roku 1928 – v historii po Björnstjerneovi Björnsonovi, Knutu Hamsunovi a Sigrid Undsetové.
„V jeho rodné zemi ho vnímají jako národního spisovatele, bydlel tam v literárním domě, který stát poskytuje národním spisovatelům,“ podotkla překladatelka Marta Bartošková.
Fosseho díla znají i čeští čtenáři a divadelní diváci. Pochází ze západního Norska a píše v jazyce nynorsk neboli novou norštinou, která je vedle bokmaalu jednou ze dvou oficiálních psaných variant norštiny. Jeho základ tvoří norská nářečí a používá ho necelých patnáct procent Norů, kteří žijí převážně na jihu a jihozápadě země. Udělení Nobelovy ceny považuje Fosse za uznání tohoto jazyka.
V českém překladu se odlišnosti nynorsku ztrácí. „Ale protože Jon Fosse má vyjadřování a jazyk natolik odlišný od jiného psaní, na které jsme běžně zvyklí, tak i bez ohledu na to, jakým píše jazykem, je jeho styl rozpoznatelný,“ upřesnil nordista a překladatel Fosseho próz Ondřej Vimr. „Typický je pro něj způsob, jak umí jednoduchými slovy vyjádřit velké věci.“
Úzkosti a závislost na alkoholu
„Fosse spojuje zakořeněnost v jazyce a přírodě svého norského původu s uměleckými postupy navazujícími na modernismus,“ ocenil člen Švédské akademie Anders Olsson. Dodal, že tvorba letošního laureáta se „dotýká nejhlubších pocitů, které člověk má, úzkostí, nejistot, otázek života a smrti“.
V sedmi letech přežil Fose vážnou nehodu, což ho prý ovlivnilo i v jeho tvorbě. Norský literát se netají ani tím, že musel projít léčbou ze závislosti na alkoholu, potýkal se s úzkostí pramenící ze současné společnosti a mluvil také o roli náboženské víry ve svém životě. „Z alkoholismu se lze dostat, ale těžké je přejít od života řízeného závislostí k životu vedeném něčím jiným než alkoholem,“ přiznal v rozhovoru pro norskou Armádu spásy v roce 2021. „Pomohla mi konverze (ke katolicismu) a skutečnost, že jsem praktikující katolík,“ dodal.
Olsson vyzdvihl jako opus magnum román Nové jméno: Septalogie VI-VII, který se loni dostal rovněž mezi finalisty na zisk Mezinárodní Bookerovy ceny. V Česku vyšla například Fosseho baladická volná trilogie Mámení, Sny Olavovy a Na sklonku dne, která pojednává o mladých milencích Aslem a Alidě. Přeložen byl také dvojromán inspirovaný osudem norského malíře Larse Herterviga s názvem Melancholie či lyrická novela o životě rybáře Olaie Ráno a večer.
„Píšu lidské bytosti“
„Všechno, co píše, má univerzální dopad. A je jedno, jestli je to drama, poezie nebo próza, vše je apelem základního humanismu,“ míní Olsson.
Mimo románů, básnických sbírek, esejů a knih pro děti napsal Fosse též řadu minimalistických her, právě dramatická tvorba mu nakonec přinesla největší proslulost. „Jeho hry dokáží člověka jak pohltit, tak iritovat tím, jak navozuje schopnost a neschopnost lidí komunikovat,“ upozornil Vimr. V Česku byly inscenovány hry Noc zpívá své písně, Jméno či Zima.
„Je hned po Ibsenovi nejhranějším nejen norským, ale i skandinávským dramatikem na evropských jevištích,“ připomněla překladatelka Karolína Stehlíková. S Ibsenem Fosseho také mnozí srovnávají, on ale zdůrazňuje, že je mu nejbližší irský představitel absurdního dramatu Samuel Beckett.
„Já, který jsem nechtěl psát pro divadlo, jsem skončil tak, že jsem téměř dvacet let nedělal nic jiného. A hry, které jsem napsal, se dokonce uváděly. Ano, postupně vznikly inscenace na všech kontinentech, ve všech evropských zemích. A dohromady to bylo určitě více než tisíc produkcí,“ uvedl Fosse v roce 2021, kdy převzal čestný doktorát JAMU v Brně.
Jako dramatik se osvobodil od konvenčních pravidel, ignoruje zápletku, kterou redukuje na minimum, a používá jednoduchý, nepřikrášlený jazyk. „Nepíšu postavy v tradičním slova smyslu. Píšu lidské bytosti,“ řekl Fosse v roce 2003 deníku Le Monde. V jeho hrách jsou přítomny sociologické prvky: nezaměstnanost, osamělost, rozpad rodiny. „Je to spíše o mlčení, o tom, co není řečeno, než v tom, co je řečeno,“ říká.
Nobelova cena „nadržuje“ Evropě a Severní Americe
Jméno nového laureáta Nobelovy ceny za literaturu, spolu se zdůvodněním, oznamuje stálý tajemník Švédské akademie Mats Malm. Některá rozhodnutí akademiků byla v posledních letech poměrně překvapivá. Ať už šlo o jména známá, anebo naopak ta, která zůstávala mimo širší povědomí.
Nečekané bylo rozhodnutí v případě Boba Dylana v roce 2016 nebo předloni, kdy cenu získal do té doby nepříliš známý tanzanský autor Abdulrazak Gurnah. Před rokem naopak ocenění připadlo favoritce, francouzské spisovatelce Annie Ernauxové, a v roce 2017 taktéž světoznámému britskému romanopisci Kazuu Ishigurovi.
„V posledních letech si uvědomili, že není možné ulpívat v eurocentrické perspektivě, že je třeba větší rovnosti a že cena musí odrážet dobu,“ řekla agentuře AFP profesorka literatury ze Stockholmské univerzity Carin Franzénová.
Disproporčně jsou mezi laureáty zastoupeni laureáti, kteří nepochází z Evropy ani ze Severní Ameriky. Za posledních dvacet let hegemonii spisovatelů z těchto dvou světadílů narušili pouze Jihoafričan J. M. Coetzee, Peruánec Mario Vargas Llosa, Číňan Mo Jen a Tanzanec Gurnah, který ovšem trvale žije v Británii a píše anglicky.
V souvislosti s letošním držitelem či držitelkou ocenění se vrátilo třeba jméno Salmana Rushdieho. Spisovatel indického původu žijící ve Velké Británii byl loni pobodán při útoku mířeném proti němu. Spekulovalo se rovněž o ruské spisovatelce Ljudmile Ulické. Výběrem oponentky Putinova režimu (která od ruské invaze na Ukrajinu žije v Berlíně) by akademici reflektovali současné politické dění. Tomu oponuje názor části literárních publicistů, že pro Nobelovu cenu by jediným kritériem měla být literární hodnota díla.
Další okruh favoritů vychází z kurzů sázkových kanceláří, byť jejich odhady dosahují jen kolísavých úspěchů. V minulosti dokázaly dobře odhadnout například šance běloruské spisovatelky Světlany Alexijevičové nebo loňské vítězky Ernauxové, na jméno Gurnaha nebo dramatika Petera Handkeho, který cenu dostal v roce 2019, se naopak ani nevypisovaly kurzy. Letos sázkaři nejvíce věřili – kromě nakonec oceněného Jona Fosseho – také avantgardní čínské literátce Cchan Süeové, australskému spisovateli Geraldu Murnaneovi nebo Keňanovi Ngugi wa Thiong'ovi.
Pozornost Nobelova cena za literaturu přitáhla nedávno i k akademikům, kteří o laureátech rozhodují. Švédská akademie čelila skandálu, jehož hlavní postavou byl manžel jedné z členek respektované instituce Jean-Claude Arnault. Ten opakovaně jméno laureáta vyzradil před jeho veřejným oznámením, v roce 2018 byl odsouzen za znásilnění a čelil i mnoha obviněním ze sexuálního obtěžování. Kvůli skandálu se v roce 2018 Nobelova cena za literaturu vůbec neudělovala.
Týden Nobelových cen pokračuje
Týden Nobelových cen začal v tradicí daném pořadí cenou za lékařství. Známi už jsou také laureáti z oblasti fyziky a chemie, druhé zmíněné akademie odhalila o několik hodin dříve v omylem rozeslané tiskové zprávě. Vyhlašování pokračuje oceněními za mír a nakonec za ekonomii.
Nobelovu cenu by si všichni laureáti měli převzít 10. prosince, tedy na výročí úmrtí zakladatele ceny a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela. S oceněním se letos pojí odměna ve výši jedenáct milionů švédských korun (23 milionů českých korun).
