Snese srovnání s nejlepšími díly tohoto žánru, jako je Na západní frontě klid, psala kritika o románu současného německého spisovatele Ralfa Rothmanna. O vydání knihy Zemřít na jaře projevili zájem ve více než dvaceti zemích, loni vyšla i v českém překladu. Před pár dny ji autor osobně přijel představit do Goethe-Institutu v Praze.
„Zemřít na jaře je příběh dvou sedmnáctiletých kluků, kamarádů, kteří jsou do armády rekrutováni téměř na konci války - v únoru 1945. Míří na frontu. Jeden z nich ale dezertuje, je chycen a ten druhý ho jako člen popravčí čety musí zastřelit,“ shrnul obsah knihy Rothmann.
Román napsal podle vzpomínek svého otce. „Ten moment, kdy jsem se rozhodl, že chci tátův příběh vyprávět, přišel už dávno. Když mně bylo asi osm, devět let, tak jsem se otce zeptal, jestli byl ve válce. Řekl, že ano. A střílel jsi? ptal jsem se dál. Znovu řekl ano. Chtěl jsem vědět, jestli ten, na koho vystřelil, krvácel. Jaké měl pocity a tak dále. Odpovědí mi ale bylo mlčení. A to mlčení ve mě vyvolalo určité vakuum, které mě provázelo celý život,“ přiznává Rothmann.
Při psaní sice vycházel z událostí, které se dozvěděl od otce, do řady situací se ale musel jako autor vcítit - a to mu prý pomohlo vcítit se i do jeho otce. „To, co se ve mně změnilo, je pochopení pro jeho mlčení. Čím větší část knihy jsem měl hotovou, tím to pochopení bylo větší. Když absolvuju v Německu nějaké autorské čtení z tohoto románu, tak ke mně přicházejí lidé a svěřují se s tím, že až teprve teď pochopili mlčení svých otců,“ povedlo se mu své pocity vystihnout srozumitelně i pro ostatní.
K temné kapitole Německa má podle něho smysl se vracet. „Válka je jako téma stále aktuální,“ domnívá se. „Hlavně v tom, že bychom se měli snažit vyhnout se jí. A Německo je pořád zatíženo tou obrovskou vinou, kterou od konce druhé světové války stále zpracovává.“
