Praha - Česká televize 25. listopadu na svém druhém programu ve 20:00 odvysílá dokument Diáře a romány Pavla Kohouta. Základ snímku tvoří reportáž z oslavy spisovatelových osmdesátin v divadle Husa na provázku, která proběhla 20. července tohoto roku. Druhou linií je ohlédnutí za minulými oslavami Kohoutových narozenin, jak je autor zaznamenal ve svých diářích, ve kterých se projevuje také Kohoutův způsob uvažování a vnímání. Režisérem divadelního večera složeného ze scén z Kohoutových románů byl J. A. Pitínský. Dokument režíroval Radim Procházka.
„Na začátku byla idea natočit film o Pavlu Kohoutovi v souvislosti s jeho 80. narozeninami a nakonec jsme se spoluautorem scénáře Petrem Minaříkem a dramaturgem Janem Gogolou ml. dospěli ke kratší stopáži a k zúžení tématu právě na samotný fenomén narozenin. V Brně se totiž chystala oslava Kohoutových osmdesátin, kterou jsme vzali jako příležitost nahlédnout v rámci jedné události do jednoho života, který je ovšem v případě osobnosti Pavla Kohouta také příběhem našich novodobých dějin. Hodně důležité pro takové filmování je, že existují knihy jako Fenomén Kohout od Pavla Kosatíka. S ní už vstupujete přece jen na částečně vykolíkovaný terén,“ přibližuje stavbu dokumentu režisér Radim Procházka.
Kohoutova osobnost se stále rozebírá z hlediska toho, jaký byl v 50. letech. Podle Procházky sám Kohout má tendenci to vysvětlovat skrze geopolitickou situaci - že téměř všichni se museli nutně v tomto prostoru stát komunisty, neboť „doba si to žádala“. „Mně se naopak zdá, a snažil jsem se to ukázat tímto filmem, že klíč je v psychologii těchto lidí,“ podotkl Procházka.
„Snímek nehodnotím, protože u každého uměleckého díla, s nímž mám něco společného, jsem na jedné lodi s autory, a tím pádem jsem za něj spoluodpovědný. Pokud tak něco ke snímku mám, říkám to jedině autorům. Ale byl jsem opravdu velmi osloven, že lidé o dvě generace mladší ztratili čas, aby se tím zabývali, a jsem tomu filmu samozřejmě velmi rád,“ poznamenal protagonista snímku Pavel Kohout.
Pavel Kohout
Na sklonku 40. let se stal horlivým zastáncem komunistického režimu, pracoval jako kulturní přidělenec v Moskvě, novinář a šéfredaktor Dikobrazu. Psal budovatelskou poezii, posléze se začal věnovat dramatu. V 60. letech patřil ke kritikům společenských poměrů, po sovětské okupaci v srpnu 1968 nesměl publikovat. Podepsal Chartu 77 a byl vypuzen do zahraničí. Nyní žije převážně ve Vídni. Je autorem desítek divadelních adaptací i původních her. K nejznámějším patří Taková láska, August August, august a Ubohý vrah. Své životní osudy popsal ve vzpomínkovém románu Kde je zakopán pes.
