Brno – Příběh tragické lásky Dido, hrdé královny Kartága, k trojskému hrdinovi Aeneovi se stal inspirací k barokní opeře neapolského skladatele Domenica Sarriho. V Brně se hrála poprvé v roce 1734, deset let po italské premiéře. Autentické provedení barokní opery nově uvedla brněnská Reduta. V Brně včera zazněla koncertní verze opery, scénické provedení divadlo plánuje na jaro.
Libreto Didone abbandonata (Opuštěná Dido) od Pietra Metastasia bylo v rozmezí jednoho století zhudebněno více než šedesátkrát. Úplně první hudební verzi skladatele Domenica Sarriho teď po 280 letech rekonstruují umělci v brněnské Redutě.
Umělci se museli vypořádat s chybějící částí libreta i absencí barokních hudebních nástrojů. „Dělání staré hudby je ve své podstatě tzv. hudební archeologie. Já si říkám hudební archeolog,“ řekl autor hudebního nastudování Jan Čižmář, mezinárodně uznávaný loutnista a odborník na starou hudbu.
Repliky barokních hudebních nástrojů jsou tak věrné, že jim zůstal i jejich typický nešvar –nevydrží naladěné po celou dobu představení, a hráči je tak musí často dolaďovat. Opera je ale netypická také pro pěvce. „Liší se to tím, že je tu hodně recitativů a harmonie je trošku složitější. Takže musíme porozumět harmonické stránce, abychom se všichni potkali v té správné tónině,“ popsala představitelka Didone Andrea Šikorá.
Starého kousku se ujal mladý režisér Tomáš Pilař, který se před čtyřmi lety dostal i do finále Linbury Prize v Londýně.
V Redutě zkušenosti s rekonstrukcí historické opery už mají. Zpěváci se tu poprali s inscenací La Dafne, která původně vznikla na konci 16. století ve Florencii. Nedochovala se ale kompletní, část děje a hudby proto musel režisér této neorenesanční opery „domyslet“. „Je to jako se spoustou barokních skladatelů. Je to skutečná pokladnice krásné hudby, ale těch jmen, která dnes žijí, je málo,“ popsala dramaturgyně Patricie Částková.
