Autorka, lépe řečeno vlastně autoři, byli při koncipování hlavní části této výjimečné prezentace fascinováni řeckou mytologií. Avšak místo, kde se výstava představuje, náležitě doplňuje její atmosféru, možná díky svérázné atmosféře předválečného buržoazního židovského salonu, podtržené přítmím, cinkotem sklenic a opravdovou krásou vždy přítomných mladých dam (slečen, žen, dívek – jak chcete, v tom však také výtvarnic, fotografek, hereček, modelek, filosofek etc.), tvořících stálý návštěvnický kolorit těchto míst, a posouvá k univerzální pokloně kráse, napětí, mládí, erotickému kouzlu….
Přesně zvolený typ nečekaně fotogenické modelky (a herečky) ztělesnil v prvotních snímcích, ne však studiích nebo konceptech, ale na vzorně hmotově a světelně vyvážených portrétech, ve kterých se počítalo i s posléze dotvořenou druhou 3D fází, postupně Andromedu, Palas Athénu a Medusu Gorgonu. U všech autorka přesně znala důvody svého přístupu, dovedla pracovat s mytologickou předlohou, použila ji pro svůj naprosto nečekaně dotažený koncept. Vzrušovalo ji, s jakou úctou bylo v čase starých řeckých bájí přistupováno k ženám, to, že měly rovnocenné místo mezi bohy. Androméda, spojující svoji krásu, křehkost, zranitelnost na straně jedné s odvahou, jakou musela při kontaktu s Krakenem projevit a mít… Přitažlivá, silná, ale také moudrá a spravedlivá Pallas Athéna nesměla samozřejmě v tomto výčtu chybět. Vnitřní utrpení Medusy, potrestané, znetvořené a vraždící, muselo být neuvěřitelné – vždy věděla, jak následný akt proběhne, ďábelským trestem pro ni byl zajisté život v samotě.
Takto vytýčená expresivní témata posléze doplnil pozvaný sochař Štěpán Beránek (mimo výstavní síň dlouholetý kamarád a spolupracovník N.N.). Na fotografiích se objevily plastické motivy, známé již částečně z Beránkových některých prací a konceptů, které nejen zahalují původní nahé akty, ale zdůrazňují přesně vlastnosti, které mělo dílo dále prezentovat. Výsledek je nečekaně silný, expresivní, v podvečerním nepřesvícení má neodolatelné erotické kouzlo a napětí. Práce s omezeným barevným spektrem, s převažující černo-šedo-bílou základní kompozicí dává zkompletovaným dílům nečekanou eleganci a napětí.
Výstavu však spoluvytváří také zajímavé odvážné portréty samotného Beránka, kterého N.N. nasnímala spolu s jeho sochařskými díly, někdy velmi barevně dotónovaného, v dynamických satyrsko-panických polohách. Jeho pohyb mezi vlastními díly je posunut do polohy laskavě chápavé, současně také ale ironicky reptavé, kriticky zneklidňující, ale ve finále sebevědomě exhibující.
- Natálie Nová / Molochov Coctail (92) zdroj: Natálie Nová
- Natálie Nová / Molochov Coctail (92) zdroj: Natálie Nová
Další prostory nabízejí ještě další díla autorčina, ale zadní sál s citovaným 3D nářezem způsobuje, že se po dlouhé době nemůžeme k objektům (jinak ony koktejlové halucinace nelze pojmenovávat) zůstat lhostejnými, přijmeme je do konceptu naší večerní návštěvy a neustále se k nim vracíme, nejen jako k těšícímu a vzrušujícímu elementu, ale také k vrcholu naší dnešní návštěvy ve Druhém patře. To se daří jen někdy, vehemence obou autorů, jejich harmonický tvůrčí soulad však vítězí a vystavená díla vstupují do našeho nečekaného orgiastického večera.
Výstava Molochov Coctail (92) probíhá v klubu 2. patro v Dlouhé 37 v Praze 1 do 2. 6. 2012.
