Národní divadlo v Praze završuje sezonu proslulou operou Giuseppe Verdiho Nabucco v režii Josého Cury. Argentinský tvůrce biblický námět ze Starého zákona o zpupném babylonském králi pojal jako rodinné drama. Inscenace se hraje v Hudebním divadle Karlín, kde soubor Státní opery kvůli rekonstrukci své historické budovy dočasně vystupuje.
Pěvec a dirigent José Cura se vedle režie ujal také tvorby scény a světelného designu. Soubor Státní opery se s Curou poprvé potkal při společné práci v roce 2001 při turné po Japonsku s inscenací Verdiho Aidy, v níž se Cura objevil v roli Radama a před třemi lety na scéně Státní opery při představení Verdiho Otella s Curou v titulní roli.
Teror, nebo láska
Cura tvrdí, že jako režisér je vyznavačem týmové práce. „K výsledku lze dojít terorem, nebo láskou. Vždycky se snažím skupinu lidí stmelit. Umělec na scéně je velmi osamělý, ale když ví, že všichni kolem něho spolupracují, necítí se sám. A publikum to vycítí,“ uvedl.
V hlavních rolích se představí v alternacích Martin Bárta a Miguelangelo Cavalcanti jako Nabucco, Anda-Louise Bogza a Kristina Kolarová jako Abigaile, Veronika Hajnová, Ester Pavlů a Jana Sýkorová jako Fenena, v roli Ismaela Jaroslav Březina, Martin Šrejma a Josef Moravec, v roli Zachariáše vystoupí Oleg Korotkov, Jiří Sulženko a Roman Vocel. Orchestr a Sbor Státní opery vede ředitel Státní opery Andreas Sebastian Weiser.
Autorkou kostýmů je italská výtvarnice Silvia Cullazuolová, která spolupracuje s Curou už od roku 2006. Při tvorbě scény a kostýmů se s Curou inspirovali obrazy Vasilije Kandinského, který ve své teorii barev mluví o konceptu, že se umění a duše navzájem ovlivňují.
Nabucco vypráví biblický námět ze Starého zákona o zpupném králi Nebukadnesarovi. Jedno z nejslavnějších děl klasické hudby pojedná o osvobození Židů z babylonského zajetí. Cura ho však zároveň uchopil jako psychologické rodinné drama. Více než konflikt dvou národů dopředu vystupuje strhující příběh otce, proti němuž se postaví obě dcery. Fenena kvůli lásce a židovské víře, adoptivní Abigail kvůli touze po trůnu.
„Je velkým válečníkem a dobyvatelem, ale je neúspěšným otcem. Nabucco je mocný muž, je to zabiják, a přesto se mu nepodařilo mít pod kontrolou svůj vlastní dům,“ uvažuje Cura nad titulní postavou.
Leť, myšlenko!
Opera Nabucco se vůbec poprvé představila 9. března 1842 v milánské La Scale. Verdiho třetí zpěvohra ihned zaznamenala triumfální úspěch a svého tvůrce rázem proslavila. „Teprve touto operou začala moje umělecká dráha,“ napsal o ní o mnoho let později Verdi.
Operu tehdy pouze osmadvacetiletý Verdi složil především pro svou přítelkyni, rádkyni a pozdější druhou manželku, primadonu Giuseppinu Strepponiovou, na libreto divadelního básníka Temistocla Solery. První žena i dvě děti mu zemřely v roce 1840.
Biblický námět ho velmi zaujal, líbil se mu zejména žalm 137, který ho inspiroval ke sborové kompozici „Va, pensiero, sull’ali dorate“ (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech…), jejíž plamenná melodie a rytmus z ní učinily osvobozeneckou píseň zpívanou po celé Itálii.
Vášnivá hudba díla, pojednávající o osvobození Židů z babylonského zajetí, plně korespondovala s náladou obyvatelstva, zaujatého touhou po osvobození z rakouské moci a sjednocení Itálie. Poté složil Verdi v rychlém sledu řadu dalších operních děl, z nichž většina slavila úspěch, kupříkladu Rigoletto, La traviata, Trubadúr, Aida a další.
První premiéra nové inscenace Josého Cury v Hudebním divadle Karlín se představila ve čtvrtek 28. června, druhá premiéra je na programu v pátek 29. června. Představení pak před letní pauzou čekají ještě dvě reprízy začátkem července a znovu se na scénu vrátí v září.
