Francie uctila památku nedávno zesnulého herce Jeana-Paula Belmonda národním ceremoniálem v pařížské Invalidovně. Takové rozloučení je vyhrazeno jen nejvýznamnějším osobnostem francouzských dějin. Prezident Emmanuel Macron Belmonda označil za „úžasného člověka, který se ve své kariéře dotkl tisíce životů“. Pohřeb se uskuteční v pátek dopoledne v kostele Saint-Germain-des-Prés v centru Paříže.
„Milujeme ho, protože se nám podobal.“ Francie se národním ceremoniálem rozloučila s Belmondem
3 minuty
Události ČT: Rozloučení s Belmondem
„Objímal všechny své diváky, ať už v kinech, nebo u obrazovek,“ řekl Macron v oslavné řeči. „Byl schopný překročit veškeré bariéry, veškeré škatulky kinematografie,“ dodal francouzský prezident.
Macron připomněl, že Belmondo byl šest desetiletí účasten francouzského kulturního života. „Je to mytologie šťastné Francie,“ pokračoval prezident a dodal, že Belmondo „žil s námi francouzský život, po našem boku“.
„Byl skvělým kaskadérem, vždy se snažil ve všech svých filmech veškeré kaskadérské kousky zosobňovat sám,“ řekl také Macron, když se vracel k hercově dlouhé kariéře.
„Milujeme Jeana-Paula Belmonda, protože se nám podobal,“ pokračoval francouzský prezident. „Byl člověkem, který posouval limity všech možných emocí, zosobňoval to, čím jsme chtěli být.“
Francouzi Belmondovým úmrtím podle Macrona neztrácejí jen z hlediska kinematografie, ale i z hlediska vlastního života. „Samozřejmě jsme plni smutku, ale můžeme se i usmívat – tak, jak jste se Vy vždy usmíval – protože víme, že nás budete provázet i nadále,“ obrátil se prezident symbolicky k zesnulému herci.
54 minut
Ceremonie k uctění památky Jeana-Paula Belmonda
Ceremoniál byl dříve hlavně pro vojáky
Národní ceremoniály v Invalidovně byly dříve vyhrazeny padlým vojákům, později se zde začaly konat smuteční ceremonie pro význačné osobnosti francouzské společnosti. Naposledy se této pocty dostalo v roce 2019 bývalému prezidentovi Jacquesu Chiracovi.
Na pietní událost k památce Jeana-Paula Belmonda byly pozvány stovky lidí, kromě rodiny a prezidentského páru šlo o členy vlády, politiky a osobnosti francouzské kultury, filmu a sportu. Před dómem na nádvoří Invalidovny byla vystavena Belmondova rakev zakrytá francouzskou vlajkou.
Účastníci Belmonda uctili minutou ticha, akt zakončila francouzská hymna. Rakev s hercovými ostatky poté odnesla čestná stráž za zvuků skladby Chi Mai od Ennia Morriconeho z filmu Profesionál, v němž Belmondo hrál hlavní roli.
Ceremoniál mohlo z podloubí budov okolo nádvoří sledovat zhruba další tisícovka lidí bez pozvání, podle francouzských médií čekali někteří před vchodem celé hodiny, aby mohli přihlížet. Museli se však prokázat potvrzením o očkování, o testu či o prodělání nemoci covid-19.
Přenos z piety byl zároveň promítán na veřejné prostranství před Invalidovnou. Elysejský palác se po domluvě s Belmondovou rodinou také rozhodl zpřístupnit po ceremoniálu Invalidovnu všem, kteří by „svému Bébelovi“ chtěli vzdát hold.
Belmondo byl už za života hereckou legendou
Francie kvůli Belmondovi truchlí od pondělí, kdy ve věku osmaosmdesáti let zemřel. Herec vážných i komediálních rolí, který proslul také svými kaskadérskými kousky, se stal filmovou legendou už za svého života.
U filmu prorazil díky výrazné osobnosti francouzské nové vlny Jeanu-Lucu Godardovi, který ho obsadil do titulů U konce s dechem nebo Bláznivý Petříček. Belmondova popularita se ještě zvýšila, když začal hrát v komediích, díky nimž získal oblibu i u českých diváků – ať už to byla trilogie Muž z…, komedie Zvíře či historický Cartouche.
Svůj herecký um i ve vážných rolích potvrdil později například i ve výše zmíněném krimisnímku Profesionál z roku 1981.
S filmovým herectvím se rozloučil dramatem Muž a jeho pes. Postavu psanou sobě přímo na míru nastudoval po překonání mozkové příhody.
