Soukromých sběratelů umění podle galeristů v Česku přibývá. Vznikají proto programy, které radí, jak se nenechat podvést a jak bezpečně uložit své finance do uměleckých děl.
Miliony netřeba, pár tisíc stačí. Programy radí, jak začít sbírat umění
Nevlastní auto ani dům, ale obrazů zavedených i začínajících umělců má ve své sbírce přes dvacet. Barbora Půlpánová sběratelství propadla. A rozhodla se proto naučit i ostatní, jak se na trhu s uměním orientovat.
„U žijícího umělce máte v podstatě jistotu, že to dílo je pravé, koneckonců se ho na to můžete zeptat. Je dobré dbát na to, aby vám buď umělec nebo galerista, který ho zastupuje, vystavil certifikát pravosti nebo smlouvu,“ přiblížila zakladatelka EduArt Experience.
Barbora Půlpánová začínajícím sběratelům radí nákup děl hlavně neuspěchat. Ptát se na historii umělce, jeho výstavní činnost i na to, jak o umění a tématech, která zobrazuje, přemýšlí. I na to, proč dílo stojí tolik peněz.
Sběratelka: Investuji do toho, co se mi líbí
Nutností pro sběratelství podle ní nejsou ani velké peněžní obnosy. „Já si myslím, že to je takový mýtus, že když sbíráte umění, že potřebujete nutně miliony. Dá se začít i s pár tisíci korun. Pro mě je důležité, aby to dílo bylo autentické,“ uvedla.
Sběratelé utratili za umění v loňském roce na tuzemských aukcích více než 1,6 miliardy korun. Ne každý ale bere umění jako investici. „Přemýšlet nad uměním jako nad investicí mě velmi stresovalo. Jakmile jsem si to utřídila a rozhodla se investovat do toho, co se mi líbí, co mě zaujme, tak ze mě ten stres opadl,“ popsala sběratelka Katarína.
Nasměrovat a pomoci s výběrem mohou i galerie. Jednotlivé umělce často také zastupují. „Galerie jsou arbitr, který má zodpovídat za kvalitu toho, jak se ke sběrateli výtvarné umění dostává. My jsme právě to síto, kterým propadávají věci,“ nastínil šéfkurátor galerie Kvalitář Jan Dotřel.
Kromě jména umělce určuje hodnotu díla nakonec i to, jak důležité je jméno samotného sběratele. Pokud je dílo součástí významné sbírky, automaticky to jeho hodnotu zvedá.