Praha – Výstava v pražském Centru současného umění DOX s názvem Mody demokracie ukazuje na projektech více než třicítky umělců, jakých podob může demokracie nabývat. Zamýšlí se mimo jiné nad úspěchy populistických politiků, návratem autoritářských režimů či masivním sledováním a mizejícím soukromím občanů.
„Otázka, zda zažíváme v posledních letech ústup demokracie, je výzvou k diskusi o nových formách demokracie, protože její tradiční podoby - sociálnědemokratická a liberálnědemokratická - přestávají fungovat ve světě ovládaném globálními finančními trhy. Od 90. let 20. století se spekuluje o dalších formách demokracie, které se snaží reflektovat stále větší propojenost různých míst a měřítek, od lokálních až po globální,“ vysvětluje hlavní kurátor výstavy Jaroslav Anděl.
Podle tématu a geografie je výstava členěna do osmi oddílů, přičemž Evropu zastupují příběhy demokracie ve třech zemích - v České republice (umělecké projekty občanských iniciativ v Ústí nad Labem), v Itálii (soužití tří etnických skupin v autonomní oblasti Jižní Tyrolsko) a na Islandu (pokus o vytvoření nové ústavy demokratickou cestou). Výstava nabízí i příklady metod a praxí demokracie ze Severní i Jižní Ameriky a Asie.
V části výstavy s názvem Stát, sledování a kontroly jsou umělecká díla upozorňující na schopnost digitálních technologií sledovat a ovládat. Na výstavě je například videorozhovor s whistleblowerem Edwardem Snowdenem, který natočila autorka dokumentárních filmů Laura Poitrasová, nebo fotografie špionážních satelitů a dronů amerického umělce Trevora Paglena.
Americká dokumentaristka Loira Poitrasová zase natáčela s Williamem Binneym, bývalým operativcem NSA. Ale hlavně tvůrcem počítačových šifrovacích kódů, které během studené války pomáhaly Američanům v boji proti komunismu. Jenže tyto programy začaly úřady po 11. září protizákonně využívat proti občanům USA, což ho velmi znepokojilo.
Technologie lze však využít i ke spolupráci a tvoření, jak ilustrují díla umělecké dvojice Ólafura Ólafssona a Libie Castroové. Ti zdokumentovali revoluční situaci, která předcházela vytvoření nové islandské ústavy po krachu islandských bank v roce 2008.
Expozice s názvem Dýchat Sudety: Ústí nad Labem sleduje příběh severočeského krajského města, který je typický pro osudy českého pohraničí. Díla reflektují negativní dědictví minulosti, jako jsou etnické čistky, sociální inženýrství komunistického režimu nebo ekologická devastace. „Víme, že právě v oblastech Sudet, kde bylo vysídleno nebo vyhnáno německé obyvatelstvo, se ta občanská společnost po roce 89 buduje mnohem obtížněji než ve zbytku republiky,“ dodává Jaroslav Anděl. Části expozice, v níž vystavují třeba Zdena Kolečková nebo Jiří Černický, se dotýká také aktuální konfrontace mezi místní politickou reprezentací a uměleckou scénou.
Mody demokracie lze v DOX pozorovat do 16. března.
