Lidé byli z královny Alžběty II. vyděšení, říká autor biografie

Nahrávám video

Britskou královnu Alžbětu II. jako společenský fenomén zkoumá biografie napsaná satirikem Craigem Brownem. Autor na panovnici nahlížel z různých úhlů – a z mnoha vzpomínek, anekdot i citací z médií složil několikasetstránkovou koláž. Kniha Podivuhodná cesta kolem královny vyšla v českém překladu Michaela Žantovského. Brown byl letos v květnu hostem festivalu Svět knihy Praha, kde s ním mluvil Tadeáš Hlavinka.

Dokonce i ve své knize píšete, že život Alžběty II. je velmi dobře znám. Že víme, co dělala téměř každý den. Proč jste se tedy rozhodl napsat o ní další knihu?

Může o ní být napsáno tisíc knih, možná i dva tisíce, nevím. Ale všechny tíhnou k tomu, že začínají u jejího praděda, děda, otce a pak chronologicky pokračují až k její smrti a zaměřují se při tom na ni samotnou. Můj přístup je odlišný. Nepostupuji chronologicky a její vliv na všechny ostatní mne zajímá stejně, jako mne zajímá ona sama.

Byla takovou obyčejnou ženou v neobyčejném postavení. To znamená, že lidé z ní byli vyděšení a chovali se k ní velmi odlišně než k jiným. Před setkáním s ní dostávali lidé, a to i význačné osobnosti, radu, aby si došli na záchod. Protože někteří měli během toho setkání nehodu. Až tak vyděšení byli. Zajímá mě i to, že o ní lidé snili. Údajně se jednomu ze tří Britů zdálo o královně. A lidé o těch snech psali. Takže jsem byl zaujat tím, jak to, že tato celkem obyčejná žena měla na lidi tak výjimečný vliv. Myslím, že tím je moje kniha nová, protože to lidem dříve nepřišlo důležité. Podle mě je ale právě tohle na královně to nejdůležitější.

A vám se někdy zdálo o královně?

Ano, zdálo. Možná se o královně zdálo i vám. Téměř každému v Británii, kdo o královně snil, se zdálo, že před ní dělá něco hrozného. Například Borisi Johnsonovi, když byl premiérem. Královna a premiér se museli každý týden na hodinu setkat. A Johnson jí jednou řekl, že se mu o ní v noci zdálo. Její první otázka byla: „A byl jste nahý?“ Protože lidé byli ve snech často před královnou nazí. Nebo dělali hrozný nepořádek, něco pokazili nebo přišli pozdě. Takže v britském vědomí byla královna symbolem všeho správného, pořádného, formálního. Symbolem dobrého chování.

Takže byla pro Brity takovou autoritou v jejich podvědomí?

Ano. Ve freudiánských pojmech byla ona superegem, a když jste před ni předstoupili, projevilo se vaše id. Teď píši knihu o Freudovi a královna mu byla podobná v tom, že kladla otázky, ale neposkytovala odpovědi. Protože královny jste se nesměli ptát na osobní otázky. Proto je pořád celkem záhadná, například nikdy neposkytla rozhovor. Ona jen kladla otázky.

Už dříve jsem napsal knihu o princezně Margaret. Ta byla takovou divokou, zlobivou postavou. V určitém smyslu byla pravým opakem. Každopádně to znamenalo, že jsem měl velkou část výzkumu už za sebou, protože když rešeršujete jednu sestru, tak současně rešerujete i tu druhou. Jejich dětství bylo stejné.

A také jsem šel do jedné z největších londýnských knihoven a vyhledal jsem si jméno královny Alžběty ve všech položkách, ve všech pamětech, životopisech a autobiografiích. Každý, kdo se s královnou setkal, se tím chtěl ve své knize pochlubit. Takže z těch jsem čerpal příběhy o tom, jak se s ní lidé setkávali. Většina z nich byla nudná, ale jeden z deseti byl zajímavý.

Nastavil jste si nějaké hranice v tom, co do knihy ještě zahrnout a co už je třeba příliš skandální?

Jedna z dobrých věcí na mém způsobu psaní životopisů je to, že můžu odstranit všechno, co je nudné. Jinak řečeno, pokud bych byl běžným královským životopiscem a ona navštívila třeba Kanadu, napsal bych o každém dni té návštěvy, o tom, co měla na sobě a jak se potkala s nějakými prezidenty. A to by bylo velice nudné. Některá období jejího života by byla prostě nudná. Já můžu prostě skočit do zajímavého tématu a ignorovat tu nudu okolo. Myslím, že když se jako spisovatel bavíte, tak je pravděpodobné, že se bude bavit i čtenář.

Do jaké míry je v Británii možné dělat vtipy o královně nebo si třeba dělat legraci z královské rodiny, aby to bylo společensky přijatelné?

Je to ve skutečnosti součást tradice, která trvá od Jiřího IV. nebo od osmnáctého století. Máme silnou tradici satiry, která ale trochu umřela v období královny Viktorie. Je na tom celém něco vtipného. Třeba na tom, jak se lidé před královnou snaží chovat co nejlépe, ale pak se to pokazí. Protože se často něco pokazí: lidé před královnou blábolí nesmysly, jsou nervózní. Je to prostě nutně komická situace. Ona sama nebyla směšnou postavou, byla velice svědomitá a rozhodovala se dobře, ale myslím, že si musela být vědoma toho, že se lidé v její společnosti chovají směšně.

Takže pokud to chápu správně, vaše kniha neměla být kritická, ale spíše ukázat společenský kontext?

Někdy se cítím jako monarchista, někdy jsem zase proti monarchii. Nemám na to silný názor, nejsem ten druh politického komentátora. Ale myslím si, že když máte spoustu kapitol, ve kterých jsou různé úhly pohledu, tak můžete cítit různé věci a nemusíte být přitom zatíženi jednou všeobjímající představou o tom, že je královna dobrá, nebo špatná. Názory nejsou moc zajímavé. Ani své vlastní názory nepovažuju za zajímavé. Zajímavý je samotný život.

Je nějaká součást celého toho tématu královské rodiny, která vám přijde osobně nejzajímavější?

Napsal jsem kapitolu o corgiích. Myslím, že v těch psech byla královnina excentričnost. V jednu dobu jich měla najednou dvanáct, byli všude kolem ní. A corgiho nemůžete úplně vycvičit. Pořád kousají jiné psy a také kousají lidi. Lidi o ně zakopávají... A to myslím ukazuje, že královna Alžběta ve svém nalinkovaném životě potřebovala nějakou divokost. Potřebovala nepředvídatelnost, protože její život byl tak předvídatelný. Věděla, co bude dělat za dva roky ve kterýkoliv konkrétní den. A tohle dobře fungovalo s mým smyslem pro humor. Takže myslím, že je to docela zábavné.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Ve Varech vyhrálo Padlé ovoce, natočil jej myanmarský režisér v české koprodukci

Křišťálový glóbus v Karlových Varech získal koprodukční snímek s účastí České republiky Padlé ovoce, za kterým stojí debutující režisér z Myanmaru Aun Pčou. Na dramatu o posedlosti a queer touze se podíleli také filmaři z Myanmaru a Francie. Kromě cen v soutěži se předávala také čestná ocenění za přínos kinematografii, a to slovenské herečce a diplomatce Magdě Vášáryové, americkému herci Jeffreymu Wrightovi a francouzské herečce Juliette Binocheové.
včeraAktualizovánopřed 17 hhodinami

VideoRodinný film je vyznáním lásky nezávislé filmařině, říkají Baconovi

Hororovou komedii Rodinný film doprovodila do Varů také rodinná delegace: Kevin Bacon, jeho manželka Kyra Sedgwicková a děti Travis a Sosie Baconovi. Všichni mají co do činění s filmařinou. Tři z nich poskytli České televizi rozhovor o tom, jak jde dohromady tvůrčí práce a příbuzenstvo. „Přišlo nám krásné ukázat rodinu, která se společně snaží natočit film,“ říkají Baconovi k nápadu na komediální horor. Zamýšleli ho prý jako „milostný dopis nezávislé filmařině“.
před 19 hhodinami

Všude je víc strachu, ale neměli bychom zamykat dveře, míní Binocheová

Francouzská herečka Juliette Binocheová se na festivalu v Karlových Varech představuje jako herečka i režisérka. V rozhovoru pro ČT24 mluvila o tom, proč natočila dokumentární esej s britských tanečníkem a choreografem Akramem Khanem nebo jaká tragédie jí pomáhala při roli v oceňovaném filmu Tři barvy: Modrá. Zavzpomínala také na natáčení adaptace románu Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí.
10. 7. 2026

Za filmovou Odvážnou Vaianou se ukrývá příběh klimatické krize

Rodinná disneyovka Odvážná Vaiana skrývá tragický příběh o jedné z největších klimatických krizí v dějinách, popsali britští vědci. Analýzou tisíc let starých vzorků bahna dokázali zjistit, na co vzpomínají polynéská vyprávění.
10. 7. 2026

Skvělá energie, řekl Wright po návratu o Varech. Přijel i Bacon s celou rodinou

Na filmovém festivalu v Karlových Varech už jsou další avizovaní zahraniční hosté. Americký herec Jeffrey Wright uvedl snímek Basquiat a při sobotním závěrečném ceremoniálu převezme čestnou cenu za přínos kinematografii. Jeho krajan Kevin Bacon představí festivalovému publiku Rodinný film, který skutečně natočil se svými nejbližšími.
10. 7. 2026

Nedopalky či levé sluchátko. Fanoušci Swiftové skoupili odpadky z její svatby

Na svatbě Taylor Swiftové být nemohli, ale památku na tenhle velký den mít chtějí. Fanoušci americké zpěvačky proto kupovali za pětadvacet dolarů (530 korun) nedopalky, víčka od plastových lahví, policejní pásku, levé sluchátko AirPod, dokonce i ovulační test. Všechny tyto věci sesbíral umělec Justin Gignac v den a na místě sňatku Swiftové s hráčem amerického fotbalu Travisem Kelcem. A pak vše nabídl ke koupi na internetu.
10. 7. 2026

AI ve filmech se zlepšuje, lidi ale snad nenahradí, zaznělo v pořadu Na dosah

Umělá inteligence (AI) je v kinematografii dobrý sluha, ale zlý pán, shodují se dokumentaristka Helena Třeštíková a herec Jan Cina. Producent Filip Bobiňski a kaskadér Marek Svitek předpokládají, že zájem bude stále i o reálné lidi na skutečných místech. Ohledně AI je potřeba právní regulace, míní. Musíme se naučit, jak s ní žít, souhlasí expert na AI Jonáš Doležal s tím, že tato „nová fantastická technologie“ dokáže stále lépe nahradit herce a tvořit filmy. Téma rozebrali s moderátorem Danielem Stachem v pořadu ČT Na dosah.
10. 7. 2026

Magda Vášáryová uvedla ve Varech trezorový film. Hrát už ale nechce

Herečka a diplomatka Magda Vášáryová převezme v sobotu, tedy na slavnostním zakončení letošního ročníku, Cenu prezidenta karlovarského festivalu za přínos kinematografii. Už ve čtvrtek ale uvedla film Vtáčkovia, siroty a blázni, který Juraj Jakubisko natočil na konci šedesátých let. Snímek ovšem skončil v trezoru.
9. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.