Muzejním počinem roku 2020 byla vyhlášena obnova národní kulturní památky po požáru. Na místě chaty od architekta Dušana Jurkoviče, která lehla popelem, vyrostla přesná replika z roku 1925. Cenu Gloria Musaealis převzal Jindřich Ondruš, ředitel Národního muzea v přírodě, pod nějž Libušín spadá. Rekonstrukce památkové stavby na Pustevnách tak, aby stejně jako sto let předtím sloužila výletníkům, byla podle něj jediná možnost. „Už v pět hodin ráno po požáru jsme si řekli: Safra, musíme do toho jít,“ uvedl v rozhovoru pro Studio 6.
Libušín dostal „muzejního Oscara“ za obnovu. Dřevo jsme káceli po úplňku, popisuje ředitel
Jindřich Ondruš: Pro obnovu Libušína jsme se rozhodli hned (zdroj: ČT24)
Při děkovné řeči jste vyjmenoval řadu lidí, kteří si toto ocenění také zaslouží. Kdo všechno se tedy podílel na tom, že Libušín vstal doslova z popela?
Když jsem to přepočítával, vyšlo mi asi dvě stě třicet lidí, kteří se na tom přímo podíleli, technici, architekti, řemeslníci. A když jsem si pak uvědomil, že do sbírky se zapojily tisíce lidí, tak je to ocenění obrovského množství lidí, kteří k obnově památky přispěli.
Vrátíme se do 3. března 2014. Jaké jste měl pocity, když jste viděl tu zkázu?
Strašné. Přijeli jsme tam někdy po druhé hodině v noci, kdy oheň ještě plápolal, hasiči museli strhávat střechu, aby se vůbec dostali k hašení. To byl zmar a zkáza. V pět hodin ráno jsme měli „válečnou poradu“ a už tam jsme si řekli: Safra, musíme do toho jít. Tam jsme byli jasně přesvědčeni, že tuto památku musíme obnovit.
A myslím si, že obnovená byla právě díky tomu, že od té chvíle jsme si drželi ve všech krocích iniciativu. Za dvě hodiny jsem volal na krajský úřad a druhý den jsme měli vyhlášenou sbírku. Ještě ten den jsme byli domluveni s naším zřizovatelem, ministerstvem kultury, které nám okamžitě poskytlo podporu. Měl jsem pocit, že od první chvíle jdeme jasně za svým cílem.
Národní ceny Gloria Musaealis ocenily, jakým způsobem jste při rekonstrukci postupovali, že jste se snažili dodržovat původní stavitelské postupy.
Ta cena je takový muzejní Oscar. Předpokládám, že porota skutečně ohodnotila to, že to byla vědecká rekonstrukce, že jsme se v maximální míře snažili o věrnost, autenticitu, že jsme ze spáleniště vybrali každou použitelnou součást. Takže byť Libušín shořel, původních částí je tam překvapivě dost. A na kvalitu provedení jsme velmi dbali. Prováděcí firma s námi měla těžký život, ale myslím si, že se to vyplatilo.
Jak těžké je sehnat řemeslníky na rekonstrukci, která vyžaduje dodržování postupů z roku 1925?
Nebylo to úplně jednoduché. Navíc tomu příliš nenahrává zákon o zadávání veřejných zakázek, protože ten s takovými specialitami nepočítá. Ale stále ještě existuje velké množství řemeslníků, kteří toto umí.
V některých věcech jsme museli jít do minulosti, zkoumat, jak se postupovalo, protože jsme si dali za úkol jít starými postupy. Počínaje kácením dřeva, které bylo po prvním zimním úplňku, kdy je dřevo nejkvalitnější, a naši předkové to takto dělali. Nám dokonce tehdy vyšlo, že to byl superúplněk.
Všichni se shodli: Ano, neřešme to nějakými lhůtami, ale vraťme se k těmto postupům. Pokácejme to ve správný čas a v tu správnou dobu to nechejme vyzrát a doschnout a ručně tesejme.
Jak to vypadá s Libušínem teď? Funguje zase jako restaurace pro turisty na Pustevnách?
To je ta největší radost. Dneska už o tom nemluvíme jako o spáleništi, ale návštěvník přijde, posedí, může obdivovat to krásné prostředí, ve kterém je, takže je to zase v normálním režimu. A slovo „normální“ podtrhuju s třemi vykřičníky, protože to jsme přesně chtěli dosáhnout.
Národní soutěž Gloria Musaealis vyhlašuje Asociace muzeí a galerií v České republice. Do 19. ročníku se přihlásilo 56 muzeí a galerií 98 projektů. Vedle kategorie muzejní počin se soutěží také v kategoriích výstava roku a muzejní publikace roku.
- Muzejním počinem roku 2020 se stala obnova národní kulturní památky Libušín po požáru.
- Druhé místo v kategorii muzejní počin dostalo Muzeum Těšínska za rekonstrukci své výstavní budovy a novou expozici Příběh Těšínského Slezska.
- Třetí místo v kategorii muzejní počin má Muzeum Komenského v Přerově za rekonstrukci renesančního hradního paláce na Helfštýně.
- Jedno ze zvláštních ocenění dostalo Národní zemědělské muzeum, které na Kačině založilo genofondový sad starých odrůd jablek, hrušek, švestek a třešní.
- Nejlepší muzejní výstavou roku 2020 se stala výstava Písky známé i neznámé aneb Fascinující svět obyčejného písku, kterou uspořádalo Muzeum města Ústí nad Labem.
- Druhé místo v kategorii muzejní výstava obsadilo Východočeské muzeum v Pardubicích za stálou expozici českého ateliérového skla 20. a 21. století.
- Třetí cenu za muzejní výstavu dostalo Muzeum a Pojizerská galerie Semily za výstavu Bílá místa konce války, která se věnovala málo známému a dosud systematicky nezpracovanému tématu nucených prací a nacistické válečné výroby na Semilsku.
- Jako nejlepší publikaci porota vyhodnotila titul Umění v nouzi editorky Bohuslavy Chleborádové, kterou vydalo Regionální muzeum v Teplicích a která představuje Teplice jako jedno z důležitých uměleckých center meziválečného období.
Festival muzejních nocí
Muzejní oslavy pokračují i po předání cen. V pátek 18. června totiž začíná Festival muzejních nocí. Až do 19. září se do něj postupně zapojí muzea či galerie po celé republice. Své prostory zpřístupní i po zavírací době, kromě prohlídek některé instituce připravily také další doprovodné a kulturní programy.