Praha – Pavel Landovský pokřtil v Činoherním klubu kompletní soubor svých dramat. U příležitosti křtu uvedla tato pražská scénav nastudování Kytlického divadelního spolku hru Hodinový hoteliér, která dala knize název a která stála na počátku Landovského dramatické tvorby. Navíc je patrně také nejznámějším dílem muže, jenž proslul především jako prvotřídní herec a nahlédl i do nejvyšších pater politiky.
Publikace s názvem Hodinový hoteliér (a jiné hry) je prvním souborným vydáním autorova dramatického díla. „Jsme rádi, že se čtenáři mohou kompletně seznámit s Landovského originálními příběhy a svérázným humorem,“ uvedla editorka knihy Lenka Jungmannová. Upozornila, že na jeho kontě je i šest neznámých filmových a televizních scénářů. V době publikačního zákazu přispěl koncem 70. let několika epizodami do rozhlasového seriálu Jak se máte Vondrovi? pod jménem dramatika Alexe Koenigsmarka.
Kniha obsahuje hry: Případ pro vesnického policajta (1965), Hodinový hoteliér (1968), Supermanka (1973), Noční linka (1976), Sanitární noc (1976), Objížďka (1978), Arest (1980) i zatím poslední jeho kus Protentokrát zbohatnem (1997). Součástí svazku je doslov analyzující Landovského dílo včetně prací scenáristických, soupis rozhlasových a divadelních inscenací a knižních i časopiseckých vydání jeho textů.
Landovský více rozměrů
I když Pavel Landovský nikdy nestudoval herectví – hlavně proto, že ho nechtěli vzít na DAMU – od mládí byl jeho život spojen s divadlem. Proslavila ho role hejtmana v Revizorovi na prknech Činoherního klubu, jedna z uměleckých ikon 60. let. S úspěchem se také postavil před filmové kamery, zářil ve filmové verzi Kunderových povídek nebo Utrpení mladého Boháčka. V roce, kdy měl premiéru tento film, poprvé sehrála čtveřice herců také Hodinového hoteliéra. Následovalo ještě dalších sedm her a desítky filmových a divadelních rolí – nejenom v Československu a později Česku, ale také v Rakousku, kde Pavel Landovský musel strávit 80. léta.
Landovského přátelé o něm však nechtějí hovořit pouze v jednom rozměru, spíše naopak – do jednoho se zkrátka nevejde. „Pavel Landovský je pro mě především velká osobnost, která měla to štěstí, že dostala hodně talentu. Nejen talent ke psaní nebo hraní, ale hlavně talent ke svobodě a touze žít volný život. Nemůžete říct, co je víc,“ nastínil Landovského přítel a kolega Jan Kačer.
Kromě Pavla Landovského-herce a dramatika ovšem Československo poznalo také Pavla Landovského-politika. V Rakousku musel v 80. letech zůstat hlavně proto, že podepsal Chartu 77. Hned v listopadu 1989 byl doma a zatímco dav na náměstí ho nadšeně vítal, Landovský tehdy přemítal: „Až skončí jásání, jestli bude dost sil na to přivést zem v co nejkratší době do situace blahobytu?“
