Sukně, dudy, zdvižené prostředníčky a vyprodaný Karlín – tak by se dal ve zkratce shrnout koncert jedné z nejpopulárnějších kapel současnosti, kalifornských Korn, kteří na něm potvrdili, že pozici na trůnu nu-metalu mají právem a jen tak něco je z něj nesesadí.
Krví zmáčený superband a militantní vegani jako předvoj
Pražský Karlín se otřásl ve svých základech hned dvakrát. Poprvé při středečním ohnivém vystoupení nadupaných Australanů Parkway Drive a podruhé ve čtvrtek při vyprodaném koncertu amerických Korn. Je až s podivem, že ještě stojí.
Korn si jako předskokany pro svou tour The Serenity of Suffering, což je zárověň název jejich poslední studiovky, vybrali heavymetalový superband Hellyeah a metalcorové Heaven Shall Burn. Výborná volba. Obě kapely patří na scéně ke špičce svých žánrů.
Prvně zmiňovaní Hellyeah, zformovaní kolem zpěváka Mudvayne Chada Graye, vběhli na pódium úderem sedmé hodiny večerní a předvedli energií našlapaný, byť poněkud krátký set, který metaluchtivé publikum řádně rozpumpoval. Zazněly skladby jako Demons in the Dirt nebo Human. Nelze opomenout ani frontmanovo specifické „bloody make-up“ vzezření.
To vystoupení německých Heaven Shall Burn bylo již o poznání delší, jeho vadou na kráse však bylo špatné nazvučení, což je u žánru, jako je metalcore či deathcore, poměrně zásadní vadou. Melodičnost skladeb se tak ztrácela a výrazný, silný vokál zpěváka Marcuse Bischoffa bohužel nevyzněl tak, jak by mohl. Nicméně tento šestičlenný band od sousedů, známý svým bojem proti sociální nerovnosti, rasismu či za práva zvířat, se touto chybkou nenechal odradit. Do svého vystoupení dal maximum a ukázal fanouškům, proč je považován za jednoho z nejzásadnějších interpretů svého žánru. Ti se tak dočkali hitů jako Hunters Will Be Hunted, Black Tears, což je velmi zdařilý cover Edge of Sanity, nebo Corium či Passage Of The Crane z posledního alba Wanderer.
KoЯnština, Davis v sukni hrající na dudy a rekord v počtu zdvižených prostředníčků
Forum Karlín je příjemné nejen co se prostředí týče, ale především výtečnou akustikou. Pokud se tedy mistr zvukař neutne, můžou se návštěvníci těšit na opravdu skvostný výplach ušních zvukovodů, což se naštěstí v případě hlavní hvězdy večera povedlo na výbornou.
Pokud by někdo čekal show plnou pyrotechniky či jiných ohromujících efektů, nejspíš by byl zklamán. Na to si tito ostřílení matadoři opravdu nehrajou. Zato světýlka, třpytky a jiné blbůstky jak na dikotéce někdy v osmdesátkách, tak těch se dočkáte požehnaně. V kontrastu s temným hudebním doprovodem a texty plnými šílenství to možná může působit lehce groteskně, nicméně to kupodivu jako celek funguje skvěle. Pánové si zkrátka na nic nehrají a čím šetří na pódiové fantastičnosti, o to víc přidávají do vystoupení samotného. Prostě to do vás naperou ve své syrovosti, co to jde a „Na, žer a užij si to!“
Nepotřebují ohromovat – oni už hvězdami jsou a jsou si toho také dobře vědomi. Největší dominantou pódia tak byl již tradiční frontmanův mikrofon z dílny samotného mistra H. R. Gigera, „otce“ legendárního xenomorfa Aliena, bez kterého si už žádnou jejich show snad ani nelze představit.
Y'all want a single say fuck that, fuck that, fuck that! Ale jistě, pane Davisi
Chcete „vyfuckovat“ svýho šéfa, souseda, co vás prudí, že mu hulíte do oken, kámoše, co vám leze za starou, celej svět? Zajděte si na Korny! Ti zřejmě při úvodu stejnojmenné skladby vytvořili minimálně pražský rekord v počtu zdvižených prostředníčků najednou, k čemuž vyzval frontman všechny přítomné. Ti mu to poté oplatili spontánním „jump da fuck up“ – tentokrát i bez výzvy.
Krom osvědčených hitů zazněli i zástupci z nově vydaného alba v podobě Rotting in Vain či Insane a fanoušci se dočkali i příjemného bonusu v podobě pasáží skladeb We Will Rock You od legendárních Queen nebo říznější druhé poloviny One od neméně slavné Metallicy. Vystoupení nebylo ochuzeno ani o sólo bubeníka Raye Luziera nebo Davisův příchod s dudami.
Nemalý podíl na skvělé atmosféře měli i návštěvníci koncertu, publikum bylo fantastické. Tradičním kotlem byl pomalu celý parket a třásly se i ochozy dvoupatrové galerie, jež pořadatel fanouškům zpřístupnil. Pařili zkrátka všichni, dost možná i obsluha barů. Korn tak potvrdili svou pozici jedničky nu-metalu a kdo by hádal, že jsou již dávno za zenitem své slávy a nemají už co nabídnout, šeredně by se mýlil. Ať už jde o typický Davisův nezaměnitelný vokální projev či hlasovou devizu, díky které je poprávu považován za jednoho z nejlepších zpěváků vůbec, „Fieldyho“ typickou basu či „Munkyho“ řízné kytarové riffy – Korni jsou zkrátka jen jedni a jiná, byť vzdáleně podobná kapela, prostě neexistuje. Děkujeme, pánové, příště zas!
Setlist:
Right Now, Here To Stay, Rotting in Vain, Somebody Someone, Word Up, Coming Undone (with a snippet of Queen's „We Will Rock You“), Insane, Y'All Want a Single, Make Me Bad, Shoots and Ladders (with a snippet of Metallica's „One“ at the end), Blind, Twist, Good God / Falling Away From Me, Freak on a Leash.
