Mistr komedie a inteligentního humoru, který v českém filmu nemá sobě rovného. Tak vzpomínají kolegové na režiséra Václava Vorlíčka. Autor pohádky Tři oříšky pro Popelku, komedie Pane, vy jste vdova! nebo seriálu Arabela v úterý zemřel. „Kdyby se narodil v Hollywoodu, tak by ho znala celá zeměkoule,“ říká o něm režisér Zdeněk Zelenka.
„Kdyby se narodil v Hollywoodu, znala by ho celá zeměkoule“
„Václav Vorlíček zemřel včera v nemocnici pod Petřínem. Je to pro mě smutná zpráva. Vorlíček seděl v přijímací komisi na FAMU, když já jsem se hlásil. Přijímal mě, když mi bylo dvacet, dneska je mi pětašedesát,“ vzpomíná režisér Zelenka.
Po FAMU Vorlíček se Zelenkou pět let vedli ročník. „Stali jsme se přáteli, protože nás spojovalo mnohé. Jednak smysl pro humor, pak obliba v dobrém víně a hlavně jsme oba měli rádi pohádky a komedie,“ vzpomíná Zelenka.
„Byl pro mě mistr komedie a člověk, který v české kinematografii zanechal nesmazatelnou stopu a šířil svými filmy dobrou pověst Československa a České republiky po celém světě. Jeho filmy byly jako jedny z mála exportovatelné a jsou pořád živé,“ dodává a upozorňuje: „Kdyby se narodil v Hollywoodu, tak by ho znala celá zeměkoule.“
„Bavit lidi považoval za nejvyšší metu, ale pozor, jde o to, jakým způsobem. On byl alergický na to dělat humor podpásový. Jeho komedie, které jsou mezinárodně srozumitelné, jsou inteligentní, matematicky přesně vystavěné a kultivované,“ pokračuje. „Ze svých filmů měl nejradši Pane, vy jste vdova! A mně se nejvíc líbil Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky.“
„Nebudu asi jediná herečka, která vzpomíná na Václava jako na člověka, který byl v pohodě, milej, laskavej, nic nebyl problém. Vyhověl hercům, neporoučel, nerozčiloval se, byla to spíš taková slunná, hodně veselá povaha,“ vzpomíná Petra Černocká, která ztvárnila čarodějnici Saxanu.
Měl krásný sarkastický humor, byl úžasný člověk a na place uměl pracovat s herci, uměl udělat dobrou atmosféru. Tak se s ním v mém případě začínalo dobře.
„Práce s ním byla něčím spolutvořivým – nebyl to režisér nařizující, byl to režisér, který přijímal inspiraci od herců. Vždycky svítil úsměvem, jak se těšil na to, jak ty napsané gagy a vtipy budou vycházet,“ dodává Iva Janžurová, která si zahrála mimo jiné v komedii Což takhle dát si špenát.
Ministr kultury: Zemřel král filmových pohádek
„Filmový svět truchlí a my s ním. V požehnaném věku 88 let zemřel režisér Václav Vorlíček. Zůstává po něm zástup filmových a pohádkových postav, filmů a situací, kterým se nepřestaneme smát. Zavři oči brouku, vzpomínáte? A vy, pane režisére, odpočívejte v pokoji,“ uvedlo na Twitteru ministerstvo kultury s odkazem na film Pane, vy jste vdova.
„Zemřel král českých filmových pohádek, seriálů a ztřeštěných komedií režisér Václav Vorlíček. Je mi to velmi líto, cítím s jeho blízkými. Díky svému umění tu s námi zůstává napořád. Čest jeho památce,“ uvedl na Twitteru také osobně ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD).
„V komediích byl naprosto jedinečný a nenahraditelný. Nemá vlastně pokračovatele a strašně nám chybí a bude chybět jeho pohled na svět. Dovedl bavit diváky chytrým humorem, který měl zároveň napětí a poezii,“ vzpomíná prezident herecké asociace, režisér a herec Ondřej Kepka, který hrál mimo jiné postavu Honzíka v Arabele.
„Dělal jsem s ním hrozně rád. Byla s ním na place vždycky zábava a pohoda, nepamatuji si, že by někdy došlo k nějakému konfliktu, že by třeba na herce nebo na kohokoliv ze štábu zvýšil hlas. Byl to kliďas s anglickým, suchým humorem, který dovedl věci krásně glosovat,“ uvedl herec Jan Hrušínský, který hrál v Dívce na koštěti i v dalších filmech Václava Vorlíčka.
„Vždy jsem u něj obdivoval spojení lidského světa se světem nadpřirozených bytostí, kterému se ve svých filmech celoživotně věnoval. Myslím, že to byl jeden z prvních, ne-li vůbec první režisér na světě, který se tomu věnoval takhle cílevědomě a dotáhl to k dokonalosti,“ doplňuje Hrušínský.
Hlavní dramaturg filmového centra ČT Jaroslav Sedláček pak připomínal, že měl Václav Vorlíček štěstí na své spolupracovníky: „Tím prvním štěstím je, že sám měl velký talent. Že se nestyděl dělat komedie a nepovažoval je za podřadný žánr, naopak komedie je jeden z nejtěžších žánrů. Měl štěstí na Miloše Macourka – skvělého scenáristu, který měl spoustu úžasných nápadů, Václav Vorlíček je trochu korigoval a asi měl i větší cit pro dialogy.
A další štěstí bylo, že pro ty své blázniviny našli trikového kameramana, který v době, kdy nebyly žádné počítače, dokázal spoustu triků vymyslet tak, že se daly natočit rovnou do kamery, nebylo potřeba žádných dalších optických laboratorních úprav.“