Historik Jan Pezda v nové knize popsal rozvoj moderního turismu od 18. do 20. století. V publikaci Slunce, voda, vzduch například zjišťuje, kdy se lidé přestali bát vysokých hor nebo kdy začali Češi v létě jezdit do Chorvatska.
Za loňský rok Prahu navštívilo přes osm milionů turistů, což je ve srovnání s počtem návštěvníků před sto lety obrovské číslo. Těsně před první světovou válkou jich do české metropole zavítalo 120 až 140 tisíc.
Tehdejší návštěvníky zajímaly především národní památky. „Pokud někdo do Prahy cestuje a cestuje rád ve velkém, tak jsou to venkované, maloměšťané z českých zemí nebo z okolních pražských měst,“ upřesnil historik Jan Pezda, který působí na Filozofické fakultě Ostravské univerzity.
Vedle rozvoje dopravy se podle Pezdy v 19. století proměnilo vnímání času. Lidé začali cestovat buď za budoucností – tedy do západních velkoměst, jako byla Paříž či New York –, nebo do minulosti. „Když turista v roce 1860 vyráží do Afriky, věří, že tam pohledem na domorodá etnika může spatřit zakonzervované zbytky vlastní minulosti, civilizace. Ale nemusí jít o domorodce v Africe nebo v srdci Bornea, klidně může jít o horaly ve švýcarských nebo rakouských Alpách,“ upřesňuje historik.
Češi cestovali „druhou třídou“ – podivovali se nad exotikou, ale sami byli pro jiné národy zaostalí. Rozdílu využil třeba pražský podnikatel a tiskař Emil Geistlich, který v roce 1911 postavil hotel v chorvatské Bašce. „Vytvořil oázu českého klidu a lenošení, kde se lidé nemusí strojit a můžou se se svými krajany bavit bezpředsudečně,“ vylíčil Pezda pobyt v tomto letovisku.
Kafka v lázních i nevěstinci
Náruživým turistou byl i pražský spisovatel Franz Kafka. „Velkým fenoménem okolo roku 1900 jsou takzvané klimatické neboli světlovzdušné lázně, jejichž stoupencem byl i Franz Kafka, který už v mládí přilnul k alternativnímu způsobu života – k reformovanému oblékání, systému domácího tělocviku, k vegetarianismu,“ připomíná historik.
Cestování se v 19. století stalo nicméně i zdrojem hluboce tělesných prožitků, kterých se nezříká ani Kafka. Na cestu do Paříže plné nevěstinců si s Maxem Brodem do kufru přibalili mazání proti pohlavním nemocem.
Nyní je turistickou atrakcí sám Kafka, po jehož pražských stopách se vydávají tisíce obdivovatelů jeho literárních textů. Se vznikem moderního turismu se pojí právě i jeho kritika – stádovitost turistů se stala terčem už brzy poté, co se objevily první bedekry.
Monografie Slunce, voda, vzduch je průvodcem po době, kdy se zrodil zcela nový typ cestovatele. Čerpá z desítek deníkových a cestopisných záznamů známých i obyčejných Středoevropanů.
